Farmář, který dvakrát dobyl „cihelnu“. Gordon Johncock odešel ve věku 90 let

Americký motorsport oplakává jednu ze svých významných osobností. V pondělí 28. září zemřel přirozenou smrtí Gordon Johncock. Dvojnásobnému vítězi závodu 500 mil Indianapolis a zároveň šampionovi seriálu USAC bylo 90 let.

Přestože si Gordon Johncock udělal jméno především v americkém formulovém závodění, ve svých začátcích usedal do vozů specifikací Supermodified a Sprint Car. To se psal konec 50. let minulého století. Svou premiéru ve vrcholném americkém formulovém seriálu absolvoval Johncock v roce 1964. Tehdy ještě série nenesla název IndyCar, jako je tomu dnes, ale USAC Championship Car.

Už o rok později o sobě dal vědět více. Při svém premiérovém startu v Indy 500 totiž skončil pátý coby nejlepší nováček. Mezi novými tvářemi tehdy přitom měl pořádně nabitou konkurenci. Svou premiéru ve slavném závodě absolvovali ve stejném roce jako on například Mario Andretti nebo Al Unser. Johncock se svým pátým místem postaral o poslední případ v historii podniku, kdy se v nejlepší pětce umístilo auto s motorem vpředu. Ve stejné sezoně vybojoval mimo jiné své první vítězství v Milwaukee.

 V nejvyšším americkém formulovém šampionátu působil Johncock v období 1964-1985 coby stálý pilot. V sezonách 1987, 1988, 1989, 1991 a 1992 nastupoval už jen příležitostně. Celkem si připsal na konto 261 startů. Zvítězil ve 25 z nich, což ho v dnešních historických tabulkách řadí na 17. místo. O to se shodou okolností dělí se současným vládcem IndyCar Álexem Palouem. Pro svůj jediný titul si dojel v roce 1976 poté, co zdolal v celosezonní bitvě Johnnyho Rutherforda. Závodu 500 mil Indianapolis se zúčastnil celkem 24krát. Jednou se nekvalifikoval. Do statistik Indy 500 se Johncock zapsal jako druhý nejstarší účastník v jeho historii. Když stál v roce 1992 na startovním roštu, bylo mu 55 let a 293 dní. Starší byl pouze AJ Foyt. I on do ročníku 1992 zasáhl. Tehdy mu bylo 57 let a 130 dní. Do cíle ovšem tehdy nedojel, protože mu vypověděl službu motor.

První vítězství Gordona Johncocka v závodě 500 mil Indianapolis přišlo v roce 1973. Mnoho fanoušků ale na tento ročník nevzpomíná s láskou. O samotném jezdci platí totéž. Závod byl totiž poznamenán množstvím tragických nehod a také nepřízní počasí.

„To byl špatný rok. Všechno bylo špatně. Můj týmový kolega se zabil. Závod byl několikrát odložen a bylo to krátké,“ vzpomínal Johncock na své první vítězství ve „staré cihelně“. V roce 2016 rovněž pro Milwaukee Journal Sentinel přiznal, že tragické nehody zanechaly šrámy na jeho duši. „Myslím si, že právě kvůli takovým věcem jsem si k žádnému jezdci nevytvořil opravdu blízký vztah. Odjel jsem závod, nasedl do letadla a letěl domů,“ prozradil před 10 lety.

INDYCAR is deeply saddened to learn of Gordon Johncock's passing.

The 1976 series champion was known for his hard-charging, no-nonsense style that led him to two Indy 500 victories and 25 wins. "Gordy" was 90. pic.twitter.com/ymmrHDkvBi

— NTT INDYCAR SERIES (@IndyCar) September 29, 2026

Vše začalo už dva týdny před samotným závodem. V kvalifikaci totiž havaroval Johncockův tehdejší týmový kolega ze stáje Patrick Racing Art Pollard a svou nehodu nepřežil. Krátce po startu závodu, který se tehdy v Indianapolisu konal v pondělí, měl ošklivou havárii Salt Walther, který naboural do drátěného plotu a zranil i kolem 12 diváků. Sám jezdec sice také utrpěl popáleniny a četná poranění a později do kokpitu vrátil, ještě několik let poté se ale potýkal s bolestmi. Závod ovšem v pondělí dokončen nebyl kvůli dešti a byl přeložen na úterý. Během něj se opakoval stejný scénář. Nakonec se dojíždělo až ve středu. Ani tentokrát však počasí nepřestalo zlobit. Kvůli mlze byl odložen start o pět hodin a poté se opět přihlásil o slovo déšť, který závod ukončil ve 133. kole z plánovaných 200. Johncock, který strávil v čele 64 okruhů, tak nemusel odjet 500 mil, ale stačilo mu 332,5.

Ani ve středu ale nepřestala kolem oválu obcházet smrt. Do zdi totiž narazil David Earl Savage Jr. rovněž týmový kolega Johncocka. Jeho vůz po nárazu do zdi explodoval a následně se plameny začaly šířit i po trati. Na místě incidentu navíc zemřel i jeden z členů stáje Patrick Racing Armando Teran, kterého srazil hasičský vůz. Savage sice více než měsíc bojoval o život a Johncock ho po skončení závodu se svým týmem navštívil v nemocnici, po 33 dnech však 26letý jezdec přezdívaný Swede tento boj prohrál.

Ačkoli ročník 1973 patří mezi ty, které se raději ani neměly konat, rok 1982, který přinesl druhý Johncockův úspěch v Indy 500, se zařadil mezi nejpamátnější. Johncock v něm totiž v samotném závěru zuby nehty ubránil Ricka Mearse. Ten musel nakonec skousnout porážku rozdílem 16 setin, což byl tehdy nejtěsnější rozestup mezi prvním a druhým v historii podniku.

Johncockovi v závěru ročníku 1982 odcházely pneumatiky. Bojoval proto s nedotáčivostí, čehož Mears využíval k tomu, aby se rychle přibližoval. V první zatáčce posledního kola to Mears na Johncocka zkusil vnitřkem, lídr závodu ho však pokryl. Poté už vedení nepřepustil. Později Johncock uvedl, že kdyby se souboj mezi dvojicí opakoval o dva nebo tři roky později, nejspíše by Mears díky větším zkušenostem zvládl Johncocka předjet. Šťastný vítěz si tehdy v cíli pořádně oddechl i po průjezdu třetí zatáčkou.

„Téměř jsem to tam zahodil,“ přiznal. „Ptal jsem se na to Ricka. Viděl to, protože byl přímo za mnou. Nikdy předtím jsem ve třetí zatáčce nejel tak nízko, ale věděl jsem, že tentokrát musím, protože jsem chtěl podržet plyn. Dole to bylo o něco hrbolatější, než jsem čekal,“ pokračoval ve vzpomínání Johncock. Rick Mears tehdy nesl porážku sportovně. „Vzpomínám, jak jsem si během závodu pomyslel, že když nedokážeme vyhrát my, tak by bylo skvělé, kdyby se to povedlo jemu,“ uvedla s odstupem času dnes 74letá legenda, která během své kariéry nakonec vyhrála Indy 500 celkem čtyřikrát. To Mearse spolu s A.J. Foytem, Alem Unserem a Héliem Castronevesem řadí mezi rekordmany tohoto podniku.

RIP to the legendary Gordon Johncock who secured victory in arguably the most tragic Indianapolis 500 in history in 1973 and one of the most thrilling in 1982. @IndycarRadio pic.twitter.com/xm3UPKitKI

— Nick Yeoman (@NYeoman) September 29, 2026

Mezi nejlepší trojici se Johncock prosadil v Indianapolis 500 i v letech 1976 a 1978. V těchto letech odešel ze závodu s bronzovým výsledkem. Pořádně hořký konec pro něj ovšem měl ročník 1977. Během něj strávil v čele více než polovinu závodu – konkrétně 129 kol.  Ještě 16 kol před cílem byl první před AJ Foytem, pak mu ale praskla kliková hřídel a musel odstoupit. Naposledy se v Indy blýskl v roce 1991. Tehdy dojel ve věku 54 let jako pátý.

Kromě amerických monopostů závodil Gordon Johncock i v další populární zámořské sérii. V nejvyšší kategorii NASCAR si totiž připsal 21 startů a třikrát nastoupil i do podniku Daytona 500. Třikrát se rovněž v NASCAR prosadil mezi první pětku. Jeho nejlepšími výsledky jsou dvě čtvrtá místa. Poprvé si toto umístění připsal už v roce 1966 v Rockinghamu a poté o sedm let později i v Daytoně při podniku Firecracker 400.

Za svého života byl Johncock uveden do pěti různých síní slávy. Je členem Michiganské síně slávy sportu, Síně slávy Indianapolis Motor Speedway, Mezinárodní síně slávy motorsportu, Síně slávy amerického motorsportu i Síně slávy USAC.

Z oválu na farmu

Motorsport nebyl pro Gordona Johncocka jedinou zálibou, ke které si za svého života vybudoval vztah. Miloval totiž farmaření, lesnictví a zemědělství. Už v pěti letech řídil na rodinné farmě traktor John Deere. Od roku 2010 vlastnil a provozoval doma v South Branch dřevařskou společnost Johncock Forestry Products. Právě na tuto práci se po skončení své kariéry soustředil především. Na závodech už se od té doby objevoval jen zřídka a když se někteří z jeho zaměstnanců dozvěděli, že je Johncock bývalým jezdcem, byli tím zaskočeni. Motorsport pro něj zkrátka byl životní kapitolou, která skončila a on se k ní moc nevracel.

„Dříve to byla moje práce. Teď už mám jinou práci,“ vysvětloval. „Nikdy jsem nebyl člověkem, který by toužil po pozornosti a ukazoval se. Nemám to rád,“ dodal Johncock v jiném rozhovoru.

Většinu předmětů související s jeho kariérou si Johncock schoval do sklepa. Dvě plakety pro vítěze Indy 500 však nadále zdobily jeho stěnu v obývacím pokoji. Společně s nimi ještě také obraz připomínající vítězství z roku 1982, šachovnicová vlajka z tohoto závodu a vycpaná jelení hlava.

Few drivers have experienced the range of emotions which exist only at Indy. Gordon Johncock won a race most want to forget and one most will never forget. Rest easy Legend. pic.twitter.com/yXGaXFFUk9

— Mark Jaynes (@JaynesMar) September 29, 2026

Gordon Johncock zemřel ve svém domě v South Branch, který se nachází ve státě Michigan. Zanechal po sobě manželku Sue, se kterou byl ženatý 36 let, ale také 5 dětí z prvního manželství, 2 nevlastní dcery, 12 vnoučat a 1 pravnouče.

Foto: IndyCar