Sovětský svaz nebyl jen státem, jemuž vládli diktátoři, ale i zemí konstruktérů velmi bizarních sportovních aut a závodních či rychlostních speciálů.
V SSSR vznikla řada prapodivných konstrukcí, které určitě stojí za připomenutí.
Red 1940 GAZ GL-1 pic.twitter.com/0q4zVXU5M1
— Andrea Gasperini (@Andgasperini) December 31, 2021
Tento speciál z roku 1938 byl prvním závodním vozem v Sovětském svazu. Tehdejší vedení totiž přestalo považovat automobilové závody jen za marnivou zábavu aristokratů a pochopilo, že se díky němu může posunout také vývoj techniky. A to samozřejmě i vojenské, proto náhle za zelená v předvečer druhé světové války. Křiklavě rudé dílo hlavního konstruktéra Gorkého automobilového závodu Andreje Lipgarta se v roce 1940 dostalo na maximálku 161,87 km/h. Další vývoj však ukončila válečná vřava.
V roce 1939 se v "Zavodu imeni Stalina" zrodila limuzína ne nepodobná tehdejším americkým luxusním vozům. V témže roce vznikla i jeho dvousedadlová verze 101A "Sport".
1939 ZIS-101 Sport coupe. pic.twitter.com/vxUGBVoG8T
— Classy Cars Pics (@classycarspics) April 27, 2014
Na podvozku GAZu M20 Poběda vznikl nejprve vůz Poběda-Sport. V roce 1951 ale následoval samostatný projekt futuristického závodního vozu s všeříkajícím názvem Torpedo. Tento GAZ nesl také označení SG2. Karoserie ve tvaru slzy byla navržena podle pravidel používaných v konstrukci letadel. Rám byl z duralu a karoserie z hliníku. Sedadla řidiče a mechanika byla shora kryta kapotou z plexiskla. Na konci kilometru s pevným startem naměřili autu s motorem o objemu 2490 ccm rychlost 106,856 km/h, nejvyšší rychlost byla 165,899 km/h. Poté, co došlo ke snížení přídě, měl vůz překonat maximálku 200 km/h, ale tato měření nebyla oficiální.
#ThrowbackThursday ???? ... throwback to the 1950s
— automobilista ⛽️ (@aut0mob) October 28, 2021
Gaz-Torpedo & Pobeda-Sport ☭ Soviet speed record cars #gaz #pobeda #gaztorpedo #pobedasport #sovietcars #landspeedrecord pic.twitter.com/stZB0w9yKI
V roce 1951 vznikaly proudnické zváodní vozy také na Ukrajině. Konkrétně v Charkově, proto je také název vozů odvozen od toho města. Nejslavnějšími z nich byly Charkov-3 Charkov-6 a Charkov-L1. Všechny měly společné zakrytí všech kol a usazení řidiče pod kapkovitou kapotou. Tedy velmi podobný směr uvažování jako u GAZu Torpedo. Tady ale byla aerodnamiky propracovanější a auta měla výrazně větší stabilitu. Ivan Pomogajbo pro Avangard zvolil šestiválcový motor z náklaďáku GAZ. Díky němu vyvinul rychlost 257,6 km/h.
V roce 1952 začaly přípravy prvního sovětského proudového vozu, který měl dosáhnout rychlosti až 700 km/h. Za tím účelem byl vybaven motorem VK-1A ze stíhačky MiG-17 s tahem 2650 kN. Při statických zkouškách došlo na ranveji vojenského letiště k nehodě, při které byl lehce zraněn řidič Michail Metělev a došlo k poškození vozu. Tím byla fakticky historie tohoto vozu pasé, práce na projektu definitivně skončily v letech 1956 -1957
GAZ-TR “Strela” pic.twitter.com/FUHh3cpzyU
— ????Shootingstar???? (@shootingstar_x) August 21, 2017
Jestli vám tohle auto připomíná předválečný Auto Union, tak se nemýlíte. Stalinův syn Vasilij zatoužil po sovětském týmu v nově zrozené formuli 1. Jeho piloti měli usedat do tohoto vozu, který vznikl díky tomu, že Rudá armáda obsadila také dílny úspěšné německé firmy v Saské Kamenici (německy Chemnitz, mezi lety 1953 až 1990 Karl-Marx-Stadt). Konstruktér Walter Träger postavil v roce 1952 dva kusy, které se testovaly na dálnici u Moskvy. Jenže vozy měly velké problémy s karburátorem, proto byl projekt po Stalinově smrt symbolicky pohřben i s mrtvolou diktátora.
When the iron curtain went up after WW2 the old Auto Union R&D department in Chemnitz found itself in the GDR. Stalin’s son Vasiliy wanted to create a Soviet team to compete in F1 and used the ‘39 AU Type D as the basis for the Sokol 650. pic.twitter.com/m2XMDX7vC7
— Will Buxton (@wbuxtonofficial) September 28, 2019
Hon za světovým rychlostním rekordem nezůstal utajený ani v SSSR. Konstrukce proudového Chadi-9 začala už v roce roku 1968, ale byla hotová až o deset let později. Vůz ne nepodobnmé americkému Blue Flame měl pokořit absolutní rychlostní rekord na souši. Projektovaná rychlost byla až 1200 km/h. K ostrému pokusu ale nedošlo, Chadi-9 byl testován jen na letišti a na hladině vysychajícího slaného jezera Baskunčak v ruské Astrachaňské oblasti. Svoji chvilku slávy si užil v sovětském filmu Rychlost z roku 1981, kde vystupovla pod jménem Jehla-09-SR.
Foto: Сергей Пашацкий via Facebook
Sportovní redaktor online deníku Aktuálně.cz a externí spolupracovník redakcí motormix.cz a ceskeokruhy.cz je jedním z nejlepších českých motoristických novinářů. Motorsportu propadl už v dětství a věnuje se mu velkou část své novinářské kariéry.