Čtvrtý titul pro Paloua. Už je mu svět IndyCar těsný?

Álex Palou získal čtvrtý titul v IndyCar a ukázal, že zbytek soupeřů převyšuje. Otázkou je, zda mu Amerika ještě stačí.

lex Palou v Portlandu o víkendu získal dva závody před koncem sezony čtvrtý titul v IndyCar a definitivně potvrdil svou pozici mezi legendami amerických monopostů. Španěl se zařadil po bok Maria Andrettiho, Daria Franchittiho či Sébastiena Bourdaise. Tři poslední tituly vybojoval v řadě, a navíc způsobem, který působí, jako by série měla jen jednoho skutečného favorita. „Je to zvláštní pocit, když víte, že máte pokaždé šanci vyhrát,“ přiznal osmadvacetiletý jezdec po korunovaci.

Palou už má za sebou dramatickou kapitolu spojenou s McLarenem a možností startovat v F1. V roce 2022 byl blízko přestupu do britského týmu. Ale protože McLaren nakonec vsadil na Landa Norrise a Oscara Piastriho, cesta na startovní rošt formule 1 se uzavřela. „Chyběla jasně vytýčená cesta do F1, proto jsem se rozhodl zůstat v Americe,“ vysvětloval tehdy. Rozhodnutí mu přineslo klid i prostor k totální dominanci – a letošní ročník to jen potvrdil. Vyhrál pět z prvních šesti závodů a konečně si splnil i sen o vítězství v Indy 500.

Od té chvíle byl prakticky nedostižný. Po triumfu v Indianapolisu vedl o více než sto bodů a i smolná nehoda v Detroitu nebo taktické zaváhání v Torontu nic nezměnily na tom, že titul měl v kapse. Palou je teď ve věku, kdy má před sebou klidně další dekádu na špici. A tím přichází otázka: není už IndyCar pro jeho schopnosti příliš úzkým prostorem?

Historie zná několik příběhů velkých jmen, která přestoupila do formule 1. Jacques Villeneuve to zvládl vítězně, Juan Pablo Montoya byl rychlý, ale narazil na zdi. Sébastien Bourdais se spálil v týmu Toro Rosso. Palou by měl oproti nim výhodu: je stabilní, psychicky odolný a jeho tým Ganassi mu dává vše, co potřebuje. Problém je, že v F1 dnes není místo. Cadillac sice vstoupí v roce 2026, ale Palou už několikrát naznačil, že nechce riskovat kariéru jen kvůli nejisté šanci.

„Mám tu všechno, co jsem kdy chtěl. Vyhrávám, jezdím v nejlepším týmu a užívám si to,“ řekl nedávno pro NBC. Je to přístup, který vysvětluje, proč se možný odchod do Evropy nejeví pravděpodobně. Palou si vybudoval zázemí, kde se cítí doma, a i kdyby F1 lákala, musela by přijít nabídka od absolutní špičky.

Jeho dominance zároveň nastavuje zrcadlo soupeřům. Penske se zmítá v problémech, Will Power je až šestý a Josef Newgarden prožívá bídnou sezonu. Tým Andretti dokáže zazářit, ale stejně rychle vyhoří. McLaren má rychlého Pata O’Warda, jenže i on se zatím nedokáže Palouovi vyrovnat. Scott Dixon, legendární týmový kolega, stále předvádí kouzla v šetření paliva, ale na titul už to nejspíš nestačí.

Naděje přichází s mladší generací. Kyle Kirkwood a Christian Lundgaard mají rychlost, David Malukas se tlačí na výsluní a další, jako Robert Shwartzman či Linus Lundqvist, čekají na správnou šanci. Jenže Palou nastavuje laťku tak vysoko, že i talentovaní soupeři potřebují perfektní víkend, aby ho vůbec ohrozili.

Proto se čím dál častěji objevuje otázka, zda jeho dominanci neutrpí samotná série. Na jedné straně IndyCar získává jasnou hvězdu, která může přitáhnout fanoušky i sponzory. Na druhé straně ale každoroční titul téhož jezdce hrozí dojmem předem rozdaných karet. Palou se ale nezdá být mužem, který by se nudil – naopak. „Mám pořád co dokazovat. Chci dál vítězit a nastavovat nové rekordy,“ prohlásil po zisku čtvrtého poháru.

Otázka tedy nezní, zda Palou IndyCar přerostl, ale jak dlouho mu zůstane motivace. Zatím má hlad, energii a tým, který mu dává křídla. A pokud někdy přijde nabídka z formule 1, může se stát, že bude příliš lákavá. Do té doby ale platí jedno: v amerických monopostech se teď jezdí především o druhé místo.

Foto: Penske Entertainment