Vicemistr, který se marně hnal za vítězstvím. Alex Fiorio podlehl rakovině

Rallyeové mistrovství světa WRC přišlo o další výraznou osobnost své historie. Ve věku 61 let odešel vicemistr z roku 1989 Alex Fiorio, který se proslavil zejména za volantem vozů Lancia. Ital podlehl rakovině žaludku.

„Alex Fiorio už není mezi námi,“ oznámila smutnou novinu rodina. „Nevyléčitelná nemoc, kvůli které se několik měsíců trápil, mu vzala život. Alex po sobě zanechává otce Cesareho a matku Francescu, bratra Cristiana s jeho dětmi Cesarem mladším a Millou, sestru Georgiu, manželku Oxanu a dcery Mariapaolu a Francescu, které ho doprovázely, když se před lety přestěhoval z Puglie na Masserii Camardu do nového domu Cesareho Fioria. Byly mu neustále po boku, nikdo ho nepřestaly milovat a pomáhaly mu i v těchto těžkých časech,“ stojí dále v prohlášení.

K motorsportu měl Alex Fiorio blízko už odmala. Jak je totiž zmíněno výše, jeho otcem byl Cesare Fiorio – nejprve závodník a později muž, který dovedl ve WRC k největším úspěchům značku Lancia. Působil i v F1 mimo jiné jako sportovní ředitel Ferrari. Mladý Alex ale zpočátku tíhnul spíše k lyžařským závodům. Svůj první automobilový závod absolvoval na ledě bez vědomí svého otce. Dojel si v něm pro vítězství. Když se to Cesare Fiorio dozvěděl z novin, domluvil se se svým synem, že začnou v italském šampionátu s rallye.

Fiorio sice svému synovi hrozil, že když mu to nepůjde, tak skončí, tyto řeči se ale ukázaly jako zbytečné. Alex se totiž se svým Fiatem Uno 70 S zařadil ihned mezi nejlepší a šest vyhraných soutěží z osmi ho dovedlo v roce 1985 k titulu šampiona poháru Fiat Uno Turbo. V další sezoně proto se svým Fiatem poprvé okusil i rychlostní zkoušky mistrovství světa. Začal u stáje Jolly Club, která tehdy fungovala jako B-tým tovární Lancie. Jeho otec mu žádnou protekci zařizovat nechtěl.

„Co jsem měl dělat? Nemohl jsem ho dát rovnou do továrního týmu Lancie. Kvůli jeho jménu. Kvůli mému jménu. Rozhodli jsme se, že by měl jít do Jolly Clubu, tam to pro něj bylo správné místo. Bylo to ale těžké. Cítil jsem, že si zaslouží místo v tovární stáji,“ vzpomínal později pro Dirt Fish Cesare Fiorio.

Většinu soutěží ve své první světové sezoně Alex nedokončil. Někdy si za to mohl sám, jindy úřadovaly pro změnu technické problémy. Na domácí Rallye San Remo se ale na něj štěstí usmálo. Soutěž dokončil jako sedmý, což za standardních okolností znamenalo 4 body. Podnik ale poznamenala kontroverze. Místní komisaři totiž vyloučili vozy Peugeot kvůli nepovoleným bočním panelům, díky čemuž mohla vyhrát domácí Lancia. Mezinárodní automobilová federace FISA ovšem po skončení sezony usoudila, že vyloučení bylo neoprávněné a podnik anulovala.

Už brzy však měly přijít první světové úspěchy. Pro rok 1987 Alex Fiorio přesedl do Lancie HF 4WD skupiny N. S ní vyhrál tři z celkových šesti podniků Poháru FIA pro tuto skupinu. Díky tomu si zajistil titul. Na San Remu jsme byli rovněž svědky jeho premiéry s Deltou skupiny A. Výsledkem byla stejně jako o rok dříve sedmá pozice. To ale měl být teprve začátek.

V ročníku 1988 už totiž Fiorio s tímto vozem nastupoval pravidelně. Hned na úvod sezony dosáhl při Rallye Monte Carlo na druhou příčku za jezdcem továrního týmu Brunem Sabym. Později přidal ještě dalších pět pódiových umístění, což v konečném pořadí šampionátu stačilo na třetí příčku. Nad síly závodníka Jolly Clubu byli pouze tovární jezdci Miki Biasion a Markku Alén.

V sezoně 1989 zažil Fiorio vrchol své kariéry. Stal se vicemistrem světa. Rozruch způsobil opět na San Remu, kde s osmiventilovou Lancií Delta Integrale podlehl jenom o pouhých pět sekund pozdějšímu šampionovi Biasionovi, který přitom závodil se šestnáctiventilovou verzí zmíněného modelu. Kromě chvil slávy ale Fiorio zažil během roku 1989 i těžké situace. Nad všemi vyčnívá Rallye Monte Carlo 1989, při které havaroval, vlétl mezi diváky a dva z nich za to zaplatili životem. Šlo o švédského jezdce Larse Erika-Torpha a jeho spolujezdce Bertila Runeho-Rehnfeldta.

Jak později ukázal čas, absolutní triumf v podniku WRC zůstal Fioriovi navždy zapovězen. V ročníku 1990 si dojel pro své poslední desáté pódiové umístění, když skončil třetí při Rallye Austrálie. V tomto případě reprezentoval tovární tým Lancie. Celkově ale skončil pouze devátý. Nový impuls Fioriova kariéra nedostala ani po přestupu k Fordu v roce 1991. Vůz Sierra RS Cosworth 4x4 trpěl slabinami v oblasti tlumičů a převodovky. Fioria i Malcoma Wilsona u týmu navíc zastínil Francois Delecour a Ital se na konci sezony rozhodl odejít.

Od dalšího roku opět závodil s vozem Lancia Delta HF Intergrale, tentokrát v barvách Astra Racingu. Své zapojení do mistrovství světa ale s každou sezonou snižoval, až se v roce 1996 neobjevil vůbec. V roce 2000 se na skok vrátil při Rallye San Remo s Mitsubishi Carisma GT EVO VI. V sezoně 2002 se opět ve světě objevoval pravidelně, v tomto případě s Lancerem v kategorii produkčních vozů PWRC. Ve Finsku tuto klasifikaci vyhrál a v šampionátu skončil pátý.

Fiorio se kromě WRC objevoval mimo jiné v mistrovství Evropy. Tam startoval spíše sporadicky, ale přesto vyhrával. Například v Kyperské rallye triumfoval hned třikrát. Celkem v Evropě dosáhl na šest prvenství.

Po skončení aktivní kariéry se Fiorio věnoval i managementu. Díky tomu jeho kroky vedly na začátku 21. století i do mistrovství světa silničních motocyklů. Funkci týmového manažera zastával u stáje Honda Benetton Playlife, která působila ve třídě do 125 ccm. Působil například také jako instruktor.

Ještě v nedávné době se Fiorio příležitostně objevoval při domácích rallyeových soutěžích. Naposledy nastoupil v roce 2022 při Ceccano Christmas Show s Renaultem Clio Rally5. O tom, že má rakovinu v terminálním stádiu, informoval své fanoušky letos v červnu.

Na tragickou zprávu o smrti Alexe Fioria už reagoval na sociálních sítích i Muhammad ben Sulajím. Prezident Mezinárodní automobilové federace FIA byl v minulosti rovněž rallyeovým závodníkem. Čtrnáctkrát se stal šampionem Blízkého východu a ve stejné době jako Fiorio nastupoval i v mistrovství světa.

„Odchod mého dobrého přítele Alexe Fioria mě hluboce zasáhl,“ truchlí emirátský funkcionář. „Byl to výjimečný člověk a úžasný závodník. Měl jsem tu čest proti němu závodit. Alexův život byl definován odhodláním. Díky silné vášni a oddanosti zůstal i po konci kariéry důležitou osobností italského motorsportu. Myslím na jeho rodinu a na všechny, kteří ho znali,“ vyjádřil Sulajím upřímnou soustrast.

Autor

Dušan Bouzek

Kmenový redaktor portálu MotorMix.cz, který žije motorsportem. Věnuje se širokému spektru závodů. V jeho článcích si přicházejí na své fanoušci elitních světových šampionátů jako F1, MotoGP nebo WRC, ale také mnoha dalších disciplín včetně závodů do vrchu, autokrosu nebo české okruhové scény. Kromě aktuálního zpravodajství vám pravidelně přináší i exkluzivní rozhovory přímo z místa dění nebo historické speciály.

.