Třicet devět závodů za sezonu? Prostě jsme byli „při chuti“, ohlíží se Jiří Mičánek jr.
Konec listopadu 2024. Sedíme v kanceláři Jiřího Mičánka na Masarykově okruhu a mluvíme o motivaci, o tom, kam dál se člověk může posunout, když po šesti letech úsilí dosáhne toho, po čem toužil – evropského titulu. Co může manažer závodního týmu chtít dál? Zopakovat titul? Získat další? Dát si rok pauzu a zvolnit? Ono „zvolnění“ bylo před rokem vážně na stole. Rozhlédnout se, soustředit se na středoevropskou okruhovou scénu, mít víc prostoru na vlastní závodění – milované „vrchy“.
S odstupem toho roku je ta představa legrační. Tým Mičánek Motorsport má za sebou totiž nejnabitější sezonu ve své historii. V evropských šampionátech – a jednom světovém – odjel od dubna do listopadu neuvěřitelných devět závodních víkendů. Osmnáct závodů. Dalších šest víkendů ve středoevropském seriálu – dalších devět závodů. K tomu tři závody do vrchu. Sečteno, podtrženo. Šachovnicovou vlajku viděly týmové Huracány tento rok přesně devětatřicetkrát.
Třicet devět závodů. To není malé číslo. Bylo to záměr? A měl jste tenhle plán v hlavě už před rokem?
Upřímně – neměl. Část závodního programu, který jsme absolvovali, se domlouvala spontánně. Všechno pramenilo z toho, že se nám dařilo v GT2 European Series a naši piloti prostě „byli při chuti“. A chtěli závodit. Zároveň se nám stýskalo po Lamborghini Super Trofeo.
Ať v tom uděláme pořádek. Na začátku sezony jste oznámili, že jdete do GT2 European Series. Což byla hodně sázka na nejistotu. V létě jste se na divokou kartu vrátili do Lamborghini Super Trofeo a nakonec jste tam odjeli víc jak půlku sezony.
Přesně tak. My jsme opravdu až do jara nevěděli, kde budeme jezdit. Bylo to hodně o motivaci Broňka Formánka, našeho stálého jezdce, i Štefana Rosiny, který s Broňkem loni získal evropský titul právě v Super Trofeo. Tihle dva se museli shodnout. A to se nakonec podařilo.
Ale bylo to hodně „za pět dvanáct“.
To ano. Rozhodli jsme to, za týden jeli na den testovat, za další týden byla tiskovka a za další dva týdny jsme stáli na startu. Bez dalších testů. (směje se)
Tak ještě pojďme dodat, že jste vyhráli. Jak se něco takového povede?
Těch faktorů bylo víc. Zaprvé je to samozřejmě kvalita našeho týmu a jezdců. Nechci, ať to zní nabubřele, ale my jezdili šest let proti extrémně tvrdé konkurenci, proti mladým ambiciózním profesionálům, ve startovním poli čtyřiceti aut. Troufnu si říct, že v Česku není nikdo, kdo by si v dobrém slova smyslu prošel takovým závodním peklem jako my. A především uspěl.
Druhý důležitý faktor bylo počasí. Při prvním závodu na Paul Ricard jeden závod propršel, druhý se jel ve smíšených podmínkách. V takové situaci se smažou rozdíly mezi auty a jde hlavně o piloty. A my máme dva, kteří byli v rámci startovního pole GT2 jedni z nejzkušenějších. Plus oba mají rádi vodu. To byl hlavní důvod, proč jsme dokázali takhle dominovat.
Jeden ze závodů jste ovládli dokonce s dvacetivteřinovým náskokem na druhou posádku. Zázrak? Štestí „začátečníka“?
Jestli to někdo mohl říkat, tak od druhého víkendu už to neplatilo. V Zandvoortu jsme byli jednou první a jednou druzí, ve Spa jsme vyhráli oba závody i kvalifikaci a jeli odtam s plnými body.
Od Misana – čtvrtého závodu – se vaše výsledky zhoršily. Po dvou vítězstvích jste byli najednou pátí a třetí. Proč?
Postupně do hry vstupovala politika BoP. Už na Zandvoortu jsme věděli, že soupeři tlačí na vedení šampionátu, ať nám „naloží“ kila navíc. A to se postupně i dělo. V Misanu to bylo na hraně. Navíc sem přijely místní týmy s Huracány, které trať dokonale znají. Takže Huracány byly opět vepředu, nakonec včetně toho našeho na třetím místě. Bylo ale jasné, že na Valencii budeme extrémně znevýhodnění.
Jak to tým nesl?
Je to hodně o politice. O tom, jak si kdo stěžuje a vyvíjí tlak na vedení šampionátu. V určitých mezích je to v pořádku, díky BoP jsou závody atraktivní, vyrovnané. My jsme ten tlak cítili hned po prvních závodech na více frontách. Po každém závodě jsme šli na technickou kontrolu. Rozebírali nám brzdy, rozebírali nám podvozek. V podstatě bez výjimky. Snažili se zjistit, proč jsme tak rychlí.
A zjistili?
Neměli co. Máme auto naprosto v pořádku a podle pravidel, na tom si zakládám. Bylo to až legrační. Postupně jsme si zvykli, že ani po závodu nemusíme jet do boxu, že povezeme auto rovnou na technickou.
Po Misanu si dal seriál GT2 dvouměsíční pauzu. A v ní se zrodil nápad vrátit se na jeden víkend do Lamborghini Super Trofeo.
Tak spontánní to nebylo. S Broňkem a Štefanem jsme to měli v plánu už od začátku sezony, pokud se nestane něco mimořádného. Takže ten start na Nürburgringu byl plánovaný.
Hned první závod jste vyhráli. V půli sezony přijdete mezi rozjeté soupeře, nasadíte pneumatiky, které neznáte, a vyhrajete svoji třídu. Jak je to možné?
Stejný princip jako všechna ta vítězství v GT2 European Series. Prostě to umíme. (směje se). Na rovinu – na Nürburgringu nám v Super Trofeo přálo štěstí. Dva soupeři chybovali. Na druhou stranu to je jejich problém. Chybovat jsme mohli i my. Ale nechybovali.
Chcete si přečíst zbývající část rozhovoru? Najdete ji v limitované tištěné edici magazínu MOTORMIX stejně jako 56 stran skvělého čtení o týmu Mičánek Motorsport powered by Buggyra. Objednejte online na teammicanek.cz.
Co všechno v časopisu najdete?
- celý rozhovor s Jiřím Mičánkem jr.
- dvojrozhovor s Bronislavem Formánkem a Štefanem Rosinou
- reportáž z šampionátu GT Cup Series
- exkluzivní reportáž ze světové premiéry Lamborghini Temerario Super Trofeo
- exkluzivní reportáž z výměny motoru Lamborghini Huracán ST EVO2
- historii závodní rodiny Mičánků
- autorský článek o týmu Buggyra Racing
- timeline s přehledem sezony 2025
Autor
Redakce
Externí materiály upravené redakcí MotorMixu.
Kalendář akcí
Všechny akceNejnovější
