Apex Nataly. Holka z Liberce, která to chce dotáhnout až na Nordschleife

Loni si z hecu poprvé zazávodila a letos ji čeká první pořádná sezona na okruzích v několika šampionátech včetně středoevropské GT Cup Series. Ráda jde do věcí po hlavě a jednou si chce zazávodit i v prestižním závodě 24 hodin Nürburgring. To je Jana Natálie Stříbrná alias Apex Nataly. Seznámit se s ní můžete v našem rozhovoru.

Základní otázka na úvod. S jakým autem letos budeš závodit a kde?

Pojedu s Nissanem GT-R. Je to auto, které je postavené na míru. Není to standardní GT-R. Je přestavěné. Má vevnitř rámy, postavil se kompletně nový motor včetně převodovky. Bylo celé rozebrané a skládalo se po dílech.

Takže je postavené na míru přímo tobě?

Máme tým FF Motorsport. Já jsem jeho jediný jezdec. To auto je týmu. Přede mnou s ním ale nikdo nezávodil. Půl roku jsme ho dávali dohromady a výsledkem je toto monstrum.

Auto známe. A teď ještě zbývá říct, kde s ním pojedeš. Vím, že tě toho čeká hodně.

Přesně tak. Pojedeme Carbonia Cup, GT Cup Series, BM Racing, Track Masters , ARC Endurance nebo Cars Challenges.

To je spousta šampionátů. Plánuješ se účastnit jenom vybraných závodů nebo chceš některý odjet i celý a zabojovat o celkové umístění?

To ještě uvidíme. Pojedeme v Mostě, na Slovakia Ringu, podíváme se i do ciziny. Určitě ale předpokládám, že GT Cup Series se zúčastníme v Mostě i v Brně.

Většinou jsi vyjmenovala amatérské seriály. GT Cup Series už je ale profesionálním šampionátem, takže to bude zcela jiná výzva.

Přesně tak. Když už, tak do toho jdu pořádně. Já to takto mám. Většinou skáču do věcí po hlavě a většinou to vychází.

Jak dlouho už závodíš?

Začínala jsem na simulátoru. V osmnácti jsem se poprvé dostala na okruh. Tam jsem řídila BMW M3 F80 a strašně mě to chytlo. Od té doby jsem začala jezdit na okruhy a v roce 2024 jsem začala pracovat pro firmy, které dělají zážitkové jízdy. Dělala jsem instruktáže, řídila jsem, dělala jsem úplně všechno. Na okruhu se přes rok objevím čtyřicetkrát nebo padesátkrát. Zatím jsem ale odjela jenom jeden závod. Tam to všechno vzniklo.

Loučili jsme se se sezonou a jeli jsme se podívat do Brna na ARC Endurance. Pak přišel šéf jednoho z týmů, se kterým se znal můj kamarád. Říkal, že nemá nikoho, kdo by odjel 2,5 hodiny. Já ze srandy řekla, že to odjedu, ale oni to vzali vážně. Přišel za pět minut, řekl mi, že mám být ve tři na startu a tak jsem závodila. Takové Gran Turismo po Česku (směje se – pozn. red.).

A s jakým autem to bylo?

To bylo s BMW E92 přestavěným na okruhy. Než jsem sedla do auta, tak byli na 27. místě. Když jsem odjela 2 hodiny a 40 minut, skončili jsme celkově čtvrtí v kategorii. Všichni se střídali po hodinách a já střelec řekla, že odjedu ty skoro tři hodiny.

Ty jsi se dostala z 27. místa na čtvrté? Nezní to docela povzbudivě?

Jako jo (směje se – pozn. red.). Ten klučina, který jel velmi dobře, měl s BMW čas 2:37,4. Já jela 2:38,1. Přišel za mnou a říkal, že to nečekal. Že prý když viděl, jak jsem přišla jak princezna a soukala se do kombinézy, tak by vůbec neřekl, co všechno ve mně je. Já prostě vypínám mozek. Ráda bych to posunula co nejdál. Je to ale náročné finančně i časově, to víme.

Kam až bys to chtěla posunout?

Mým cílem je 24 hodin Nürburgringu. Tam bych se chtěla dostat. Celý tým má tento cíl. Chtějí mě dostat na 24hodinovku. To je můj sen a chtěla bych to jet.

Máš tím pádem vytyčený i nějaký plán nebo časový horizont?

Časový horizont… nevím. My si fandíme ve všem. Ať už je to byznys nebo cokoli jiného. Myslím si, že do dvou let jsme schopni to posunout hodně daleko. Máme kde trénovat na simulátoru, známe okruhy. Samozřejmě, v cizině je to něco jiného. Když jedeš čtyřicetkrát ročně Most a pak Red Bull Ring, tak to není stejné.

Musím ale říct, že mám docela velkou podporu, co se týče lidí kolem mě. Psal mi dokonce i jezdec, který závodí pro Lamborghini, že mi strašně fandí. Je hrozně hezké, že tato komunita lidí si navzájem fandí. Jasně, v závodě proti sobě bojují, ale pořád to jeden druhému přejí.

Jsi z Liberce. Odtud pochází i jediný český jezdec F1 v historii Tomáš Enge. Je i on pro tebe v nějakém směru vzorem?

Já Tomáše znám z akcí, občas si popovídáme. V prosinci jsme byli na Slovakia Ringu se Sigmou. Je pro mě určitý vzor. Je to pro mě člověk, který je nohama na zemi, ale výborně jezdí. Enge, to je prostě něco. Je to pro mě symbol českého motorsportu. Když jsme spolu byli na Slovakia Ringu, zjistila jsem, že nerad jezdí jako spolujezdec. To mě překvapilo. Já třeba dělám instruktáž ráda. On rád řídí, jako spolujezdec ale k nikomu nevleze.

Závodníci mají raději auto ve vlastních rukou a pod kontrolou (smích – pozn. red.).

Jasně (směje se – pozn. red.). Z Liberce je například i Marco Zakouřil, který jezdí drifty. Toho také znám, servisoval mi BMW. Určitě mám vzory, které mě inspirují. Určitě i Jirku Mičánka. To je pro mě strop. Za mě je to takový vrchol motorsportu u nás, ten to dopracoval hodně daleko.

Když jsme se rozpovídali o českých jezdcích, tak nedaleko od tebe bydlí i Libor Milota. Ten je z Jablonce a loni skončil s Filipem Salaquardou na třetím místě třídy Pro-Am v seriálu International GT Open.

Ano, Libora také znám. Přišel mi jako zájemce na koupi bytu v Liberci. Bavili jsme se a narazili jsme na téma aut. Měl na sobě bundu se závodními motivy. Tak jsem si říkala, že si třeba někde něco koupil. Až potom jsem zjistila, že pan Libor Milota je závodník (směje se – pozn. red.). Liberecko je v tomto silné.

Nejen v současnosti, ale i historicky. Úspěšní byli také Břetislav Enge nebo Zdeněk Vojtěch.

Jasně. Máme tu toho strašně moc, třeba i muzeum v rodném domě Ferdinanda Porscheho.  

Já byl nedávno v Automoto Museu v Lučanech a moc se mi tam líbilo.

Tam je to nádherné.

Každopádně jsi nakousla, že jsi v běžném životě realitní makléřkou. Dají se zkušenosti z této práce nějakým způsobem využít i v motorsportu?

Určitě se dá využít zodpovědnost. V realitách musí být člověk hodně zodpovědný. Musí udělat spoustu kroků, tak jako u aut. U nemovitosti kontroluji veškerou dokumentaci, stav nemovitosti, klienty. Stejné je to s autem. Musíš zkontrolovat jeho stav, až pak můžeš závodit. Reality mě v tomto hodně naučily. Třeba dochvilnost. Jezdím opravdu na čas. Řekne se, že v 8 mám být na okruhu a já tam jsem v 7:40. Reality mě naučily jezdit na okruh včas. Předtím jsem vždy jezdila pozdě. Ale ne o 15 minut, ale třeba o hodinu později (směje se – pozn. red.).

Probrali jsme tvé vzory v českém motorsportu. Máš i nějakého oblíbence ze světa?

Sleduji Formuli 1 a ikonou je pro mě Max. To už je ale trochu jiná liga. Jinak samozřejmě také Roman Staněk. A pak to jsou lidé, které znám. Dobrý vzor je pro mě i Karel Neffe. Také to v motorsportu dotáhl extrémně daleko. Pak jsou to samozřejmě známá světová jména jako třeba Senna. To takto máme všichni.

Máš nějaký vzor i mezi ženami? Co třeba Gabriela Jílková?

Já to až tak moc nesleduji. Pohybuji se hlavně ve sféře chlapů a vlastně jsem tak trochu napůl chlap (směje se – pozn. red.). Kluci vědí, že když budou potřebovat vyměnit olej, tak já přijdu a vyměním ho. Vzhlížím spíš k chlapům než k ženským. Ženské vzory moc nemám. O Gábině vím, stejně tak o Štěpánce Mottlové. Spíše se ale vzhlížím v závodnících.

Takže tě tím pádem asi ani nebaví ryze ženské šampionáty jako třeba F1 Academy nebo motocyklové MS žen.

 Ne. Vůbec.

Máš asi raději šampionáty, které se takto nerozdělují podle pohlaví.

Když jsem startovala v Brně, tak tam bylo asi 40 závodníků a já tam byla jediná holka. Takto by mi to vyhovovalo pořád (směje se – pozn. red.).

Myšlenka ryze ženských šampionátů se nelíbí ani řadě závodnic. Některé z nich takový koncept v minulosti dokonce kritizovaly jako segregaci.

Souhlasím. Mezi muži je to takové jiné. Chlapi jedou strašně na ego. Už jsem to viděla v tom Brně, ale platí to i obecně. Když jedu na akci a vozím tam lidi, tak na mě chlapi koukají a říkají si „co to je, to je asi zase něčí dcera nebo tak něco.“ Já přitom nemám v rodině ani jednoho autíčkáře. Já jsem jediná, která podniká, jediná, která se hodně vzhlédla v autech a asi i ta, která nejlépe řídí (směje se – pozn. red.).

Jinak s tím souhlasím. Já mám v sobě takovou chlapskou energii. Tím pádem se mi s nimi lépe mluví, lépe jezdí. Chlapi jsou takoví agresivnější. Myslím si, že v tomto se jim docela vyrovnávám.

Ve středu tě čeká první test v Mostě.  Co od toho čekáš?

Jsem na to docela zvědavá. Bude to poprvé, co naše nové bílé GT-R vyjede na trať. Uvidíme, jak nám to půjde.

Foto: Apex Nataly/archiv