Ve španělské Malaze jsme mezi prvními zkoušeli nový Ford Transit City. Jde sice o konstrukci čínskou, ovšem výrazně upravenou pro evropské zákazníky, o čemž nám podrobně popovídal šéfkonstruktér Simon Robinson.
Po třinácti letech evropský Ford rozšiřuje svoji paletu lehkých užitkových vozidel. Jejím pátým členem se stává Transit City, který pro Ford vyrábí v Číně partnerská automobilka Jiangling Motors (JMC). Novinka míří na kurýry, řemeslníky a městské služby. Již do krátké verze se vejdou tři europalety, ta delší uveze až 1 275 kilogramů a obě si vystačí se stejným akumulátorem.
Za volantem nového Transitu City nás zajímalo hlavně to, jak Ford pojal dodávku pro řidiče, jenž za směnu víc času stráví popojížděním než na dálnici. Odpovědí je jediná výbava, jeden motor a jeden akumulátor pro všechny tři karoserie. Už v základu dostane řidič bezklíčové startování, vyhřívané sedadlo, parkovací senzory vpředu i vzadu a couvací kameru. V rozvážce, kde se s vozem každých pár minut zastavuje a znovu rozjíždí, se právě tahle výbava hodí. A co si budeme namlouvat, objednávat v Číně vlastně jen dvě verze dává smysl ekonomický i logistický (na výběr bude alespoň několik barev, ne pouze bílá).

Při vývoji Ford, resp. jeho divize Ford Pro, údajně vycházel z provozních dat tisíců elektrických dodávek evropských flotil. Devět z deseti podle jeho analýzy ujelo za běžný pracovní den méně než 110 kilometrů. Transit City proto dostal kapalinou chlazený lithium-železo-fosfátový akumulátor (LFP) s využitelnou kapacitou 56 kWh. Krátká verze má kombinovaný dojezd až 254 km podle WLTP, delší 224 km. Číslo 380 km, které Ford uvádí u krátké dodávky, patří k městskému cyklu WLTP, což je ale takové to „coby, kdyby“.
Přední kola pohání elektromotor o výkonu 110 kW (150 k) a točivém momentu 260 N.m, nejvyšší rychlost je omezena na 120 km/h. Pro častá zpomalování má City režim jízdy „jedním pedálem“ využívající uvolnění akcelerátoru maximální úroveň rekuperace. Z třífázového wallboxu o výkonu 11 kW se akumulátor dobije z 10 na 100 procent přibližně za pět a půl hodiny. U stejnosměrného stojanu zvládne až 87 kW a dobití z 10 na 80 procent podle Fordu zabere 33 minut. To by podle nás mohlo dávat smysl i pro „špeditéry“, kteří vůz používají ve dvousměnném provozu a budou mít dost prostoru akumulátor „našťouchnout“ u obyčejného wallboxu.

Kratší a nižší skříňová verze L1H1 se výškou vejde pod dva metry, což se hodí při zásobování z podzemních garáží. Nabízí 6,4 m³ nákladového prostoru a užitečné zatížení až 1 085 kg. Delší a vyšší L2H2 přidává 2,1 m³ a dalších 190 kg užitečného zatížení. Obě verze pojmou tři europalety a podlahu nákladového prostoru mají jen 545 mm nad zemí. Třetí možností je samostatný podvozek s kabinou, na který lze objednat například skříňovou nástavbu o objemu až 10,4 m³, valník či cokoli jiného. Podvozek má podlahu jen 532 mm nad zemí, nosnost 1600 kg, 14 kotevních bodů pro připevnění nástavby s délkou až 3,5 metru a vývod pro externí elektrická zařízení, například chlazení skříně.

Při podrobné osobní obhlídce je jasné, že jde o velmi obyčejný vůz, postrádající třeba větší ochranu před městskými šťouchanci či korozí v předních podbězích. Pracoviště řidiče je však velmi příjemné, nicméně volant nelze nijak nastavovat, takže již postava střední evropské velikosti jen tak tak vidí na přístrojový štít (i když má sedadlo v nejnižší poloze). Multimediální systém i všechny ovladače jsou přehledně rozmístěny a potěšily nás přehledné fyzické přepínače na volantu i středové konzole. V Malaze jsme jezdili s vozy vytíženými půltunovým balastem, takže je otázkou, jak se bude Ford Transit City chovat zcela prázdný, či naopak plně vyložený. Už v této konfiguraci nám však přišla přední náprava docela tvrdá, nicméně je fakt, že vzhledem k umístění těžkého akumulátoru mezi nápravami na ni čeká zátěž vlastně i v nenaloženém stavu. Řízení je přesné a solidně drží přímá směr a kabina je příjemně izolována od nerovností vozovky a ruchů obecně.
Pro české zákazníky už má Transit City cenu. Krátká dodávka začíná na 798 900 Kč bez DPH, delší skříňová verze i podvozek s kabinou na 848 900 Kč bez DPH. Z Malagy si tak odvážíme představu o tom, komu může City dávat největší smysl. Firma, jež zná své denní trasy a může dodávku po směně připojit v depu, si už teď může vedle pořizovací ceny spočítat i to, kolik rezervy jí na běžný pracovní den zbude. Ačkoli jsou ceníky Fordu obecně spíše orientační (hodnoty slev bývají daleko vyšší, než jste zvyklí), lze odhadnout, že je nový Transit City asi o čtvrt milionu korun levnější než velký Transit Electric.

Simon Robinson, šéfkonstruktér elektrifikovaných užitkových vozidel Ford Motor Company: „S čínskou firmou Jiangling Motors spolupracujeme dlouhé roky, pro tamní trh nám vyrábí užitková auta. Když Jim Farley viděl plány vozu JMC E-Fushun, řekl, že přesně něco takového potřebujeme v Evropě. Rozhodnutí padlo někdy před třemi lety. Přestavěli jsme to auto ze zadního na přední pohon, aby bylo lehčí a aby byla podlaha pro náklad nižší. Máme jiný akumulátor, navíc s kapalinovým chlazením. Pracoviště řidiče jsme předělali a na střed palubní desky doplnili dotykový monitor, ten tam vůbec nebyl. A kvůli náročnějším evropským požadavkům na ochranu chodců jsme přepracovali celou příď, ta je zároveň o něco delší. Dva roky jsem trávil vždy deset dní z měsíce v Číně, kde jsem dohlížel na vývoj. Konečné ladění však probíhalo v Evropě. Výzvou bylo, aby Transit City dobře fungoval prázdný i vytížený. Příkladné chování na silnici je pro nás ve Fordu tradicí a myslím, že se to opravdu povedlo.“