Bou zase na trůnu, série od roku 2007 pořád nemá konce

Devatenáct venku, devatenáct v hale. Španěl Toni Bou si ve Velké Británii dojel pro 38. světový titul a dál ujíždí všem.

Bou vládne svému sportu od roku 2007. Od té doby ho nikdo nesesadil. V TrialGP vyhrál devatenáctkrát, v halovém X-Trial stejně tolik. V éře, kdy se sport profesionalizuje do posledního detailu, působí jeho série skoro neporazitelně. A hlavně není náhodná. Bou je přesný, klidný a tvrdý. „Vždycky musím vyhrát,“ říká jednoduše.

Trial není o rychlosti po rovině. Je to balanc, čtení terénu a práce s motorkou na hraně. Skoky přes svislé stěny, otočky na ploškách, přenášení váhy v okamžiku. Kdo zpanikaří, má bod a konec. Bou v tomhle prostředí působí, jako by mu patřilo. Jezdí čistě a šetří chyby. Soupeřům tím bere kyslík.

Jeho nástroj je Montesa Cota 4RT. Stroj bez sedla, lehký zhruba 70 kilogramů, s pečlivě laděným motorem a vstřikováním PGM-FI, které dovolí rychle měnit reakci plynu podle povrchu. Není to raketa do cílové rovinky, spíš skalpel. A od roku 2007 je to jeden z pilířů jeho nadvlády.

Cesta ke špičce začala dávno. Nejdřív biketrial, pak přechod na motor, první španělský titul mezi juniory v roce 2001, světová scéna od roku 2003. V roce 2007 získal první halový i venkovní titul – a lavina se rozjela. K národním primátům přidal i týmové triumfy: Španělsku pomohl k osmnácti výhrám v Trial des Nations. Dohromady se jeho sbírka soutěžních trofejí vyšplhala na 67. To jsou čísla, která se těžko doženou.

Na otázku, proč je Bou pořád o krok vpředu, nabízí nejbližší okolí jasnou odpověď. „Jeho tréninkové nasazení a schopnost přizpůsobit se v hale i venku ho drží před všemi,“ říká bývalý parťák a dnes manažer Repsol Honda HRC Takahisa Fujinami. „Má neuvěřitelný cit pro čtení trati – ví, kde zastavit kvůli stabilitě, odkud se odrazit, jak se postavit. Jako by se s tím narodil.

Bou přitom mluví o zcela obyčejných věcech: disciplína, regenerace, respekt k tělu. „Zranění se hojí hůř, tam mají mladí výhodu. Ale právě oni mě ženou dál. Chci s nimi bojovat,“ říká. Zároveň nezapomíná na tým. „To, že mi věří, mi dává klid. Vzájemnou důvěru jsme si vybudovali. O tituly se dá přijít, ale my jsme zažili něco neuvěřitelného. Pro Hondu a Repsol mám jen slova vděčnosti.

A jak vedle něj fungují kolegové? Gabriel Marcelli to popisuje bez kudrlinek. „Závodit s Bouem je jako jet proti zdi. Je nejlepší a je hrozně těžké ho porazit. Ale nutí mě to pokaždé ze sebe dostat maximum.“ Je to jednoduchá definice vnitřní laťky v týmu. Všichni vědí, kam mířit, protože nejlepší měřítko stojí vedle nich ve stanu.

Co dál. Odpočinek to nebude. Bou se chystá znovu reprezentovat Španělsko na Trial des Nations 20.–21. září v italském Tolmezzu. Pak se přesune do haly: X-Trial 2026 začne 4. října v Andoře, kde má Bou domov. Domácí publikum uvidí přesně to, kvůli čemu se do hal chodí – jízdu bez chyb, chladnou hlavu a tlak, který soupeře mele.

Bou se uvědomuje, že legendární série jednou skončí. Nedělá z toho vědu. „Jednoho dne to skončí, a proto si to chci užívat. Když se ohlédnu, je to neuvěřitelné. A pak chci zase vyhrát o trochu víc,“ říká. A tak to dělá už osmnáct let. Dokud se stěny nepřestanou zdát svislé jen těm ostatním.

Foto: Honda