Pneumatiky i problematická poslední zatáčka. Quartararo se nemůže zbavit aragonské mizérie

Pro úřadujícího šampiona MotoGP Fabia Quartarara je okruh MotorLand Aragón místem trápení a smůly. Po nedělní kolizi s Marcem Márquezem zůstává nejlepším Francouzovým výsledkem na této dráze páté místo z roku 2019.

Máme-li se vrátit na samotný začátek Quartararova trápení v Aragonii, musíme zpět do roku 2015. Teprve šestnáctiletý Quartararo tehdy zažíval ve třídě Moto3 svou premiérovou sezonu na scéně mistrovství světa. Závodil s Hondou stáje Estrella Galicia a rozhodně se nedalo říct, že by byla jeho sezona zklamáním. Francouz totiž díky stříbrnému výsledku vystoupal dvakrát na stupně vítězů. V Aragonii ale šanci zabojovat o dobrý výsledek vůbec nedostal. Při tréninku na Velkou cenu San Marina si totiž po pádu zlomil pravý kotník. Kvůli tomuto zranění se vrátil do akce až na poslední závod ve Valencii.

V dalších letech už sice zvládal do cíle Velké ceny Aragonie dojíždět, ani v těchto případech to ale nebyla žádná sláva. V roce 2016 se v Moto3 trápil na stroji KTM týmu Leopard a do cíle přijel až jako dvanáctý. Nejlepší desítka mu nebyla v Aragonii souzena ani další rok, kdy už závodil s týmem Pons v Moto2. Obsadil 11. místo. O rok později se Speed Upem už ale díky devátému místu mezi elitních deset pronikl.

Od roku 2019 už se začala psát Quartararova kariéra ve vrcholné MotoGP. Tam si ho, pro leckoho poměrně překvapivě (vždyť v Moto2 i v Moto3 dosáhl Quartararo nejlépe na celkové desáté místo, byť v Moto2 i jednou vyhrál), vytáhl nový satelitní tým Petronas SRT. Quartararovy výkony byly toho roku velkým překvapením. Před Aragonem vybojoval čtyři umístění na stupních vítězů a po sobotní kvalifikaci se zdálo, že by mohl přidat další právě i na MotorLandu Aragón. Zajel totiž druhý nejrychlejší čas. V závodě se ovšem propadl na místo páté.

Na pódium se sice Quartararo nedostal, dosáhl však svého nejlepšího výsledku na tomto okruhu. A jak ukázaly nadcházející tři roky, jde o jeho nejlepší výsledek na této trati dodnes...

V roce 2020 na tuto trať MotoGP zavítalo hned dvakrát. Podobu kalendáře totiž výrazně ovlivnila koronavirová pandemie a na okruhu MotorLand Aragón se konala nejen Velká cena Aragonie, ale také Velká cena Teruelu. Ani jeden z těchto závodů ale Quartararovi štěstí nepřinesl. V Aragonii sice opět ukázal rychlost na jedno kolo a vybojoval pole position, kvůli problémům s příliš vysokým tlakem v přední pneumatice se ale postupně propadl až na 18. pozici. Při VC Teruelu dojel osmý. Problematická Velká cena Aragonie pro něj navíc tehdy znamenala ztrátu průběžného vedení. To převzal Joan Mir a ve zbytku sezony už ho nikomu nepřepustil.

Sezona 2021 sice přinesla Quartararův přestup do tovární Yamahy a titul hned v prvním ročníku, na MotorLandu Aragón z toho ale opět stupně vítězů nebyly. Quartararo se během závodu necítil komfortně a po startu ze třetí pozice nakonec dojel až osmý.

Letošek ještě máme v živé paměti. Start ze šesté pozice, třetí zatáčka, náraz do zadní části motocyklu Marca Márqueze, pád, odřeniny na hrudi a ztráta výrazné části náskoku před Francescem Bagnaiou v průběžném pořadí.

Proč vlastně Quartararovi Aragon nesedí? "Aragon je pravděpodobně nejhorší tratí v kalendáři. Ne pro Yamahu, ale pro mě osobně. V minulosti jsem zde dokázal být rychlý, v roce 2020 jsem tu dokonce vybojoval pole position. Nikdy jsem tu ale nedokázal být pořádně konzistentní," přibližuje své potíže.

Nejproblematičtějším místem trati je pro Quartarara závěrečný sektor: "Poslední zatáčka je místo, kde se obzvlášť trápím," dodává.

Poslední sektor je minimálně letos problémem nejen pro Quartarara, ale i pro Yamahu. Jeho součástí je totiž více než kilometr dlouhá rovinka. To tedy "třem ladičkám", které sužuje nejnižší výkon motoru v celém startovním poli, do karet rozhodně nehraje.

Možná se ale blýská na lepší zítřky. Po nedávných testech v Misanu si totiž Quartararo pochvaloval zlepšení, kterých Yamaha dosáhla při vývoji motoru pro sezonu 2023. Francouz už navíc možná našel recept, jak na MotorLandu Aragón uspět.

"Bylo to poprvé po mnoha letech, co jsem se tu cítil dobře. Havárie ve třetí zatáčce tedy opravdu není zrovna to nejlepší. Víme, že v závodě se vždy trápíme. Myslím si, že boj mezi třetím a šestým místem a třeba také pódium byly možné," řekl jezdec tovární Yamahy v neděli po svém odstoupení.

Posledním rokem, kdy Quartararo na této trati vybojoval pódiový výsledek, každopádně zůstává sezona 2014. Tehdy ještě závodil v juniorském mistrovství světa FIM CEV Moto3 a na cestě za svým druhým titulem v tomto seriálu zde dokázal zvítězit. Tehdy dokázal z jedenácti závodů triumfovat hned devětkrát.

Čekají i další výzvy

MotorLand Aragón ovšem není jediným okruhem, na kterém Quartararo nedosáhl během své kariéry v MotoGP stupňů vítězů. To samé platí také o argentinském Termasu de Río Hondo, australském Phillip Islandu, malajsijském Sepangu i o Masarykově okruhu v Brně.

Je ale třeba dodat, že v případě Argentiny, Austrálie a Malajsie měl Quartararo na zisk pódia mnohem méně pokusů než v případě MotorLandu Aragón. Termas de Río Hondo kvůli koronavirové pandemii v kalendáři chyběl od roku 2019 a vrátil se do něj až letos. Oba starty na této dráze skončily pro Quartarara osmým místem. V Sepangu a na Phillip Islandu zatím jako jezdec MotoGP jel jen v roce 2019. Zatímco v Austrálii nedojel po pádu, Malajsie mu přinesla sedmé místo.

Pódium na Phillip Islandu a v Sepangu si bude Quartararo moci "odškrtnout" už letos. Konec Velké ceny Argentiny se ale také nechystá. Zatímco Sepang má s Dornou smlouvu do roku 2024, Argentina do roku 2025 a Austrálie dokonce do roku 2026.

Získat stupně vítězů na Automotodromu Brno už se ale bohužel Quartararovi podaří jen velmi těžko. Velká cena České republiky zmizela z kalendáře po sezoně 2020 a návrat motocyklové elity na Masarykův okruh se zdá být velice nepravděpodobný. Dvě sedmá místa tak zřejmě zůstanou na této trati jeho maximem.

Foto: Monster Energy Yamaha MotoGP

 

Autor

Dušan Bouzek

Motoristický novinář, který se specializuje na české a slovenské okruhové závodění a české jezdce. Intenzivně se věnuje zónovému mistrovství FIA CEZ, seriálům ESET Cup, TCR Eastern Europe i kartingu.