Když padne tma, oči zpomalí. Proč je noční řízení tak rizikové

Ve tmě se zhoršuje zrak, prodlužuje reakce a únava přichází rychleji. Odborníci radí, jak se udržet v bezpečí i po setmění.

Jízda v noci je pro většinu řidičů náročnější než přes den. Silnice se zdají užší, světla protijedoucích aut oslňují a překážky se objevují nečekaně. Statistiky Evropské rady pro bezpečnost dopravy mluví jasně – riziko smrtelné nehody je v noci až třikrát vyšší než ve dne. Důvodem nejsou jen horší světelné podmínky, ale především to, jak lidské oči ve tmě reagují.

Oko potřebuje čas, aby se přizpůsobilo tmě. Tento proces trvá zhruba dvacet až třicet minut. Během této doby vidíme méně ostře a ztrácíme schopnost rozpoznat detaily až o osmdesát procent. Stačí vyjet z osvětleného města na temnou silnici a zrak se ocitne v nevýhodě.

Zpomaluje i mozek. Reakční doba řidiče se po setmění prodlužuje v průměru o třetinu, někdy i o polovinu. Kdo reaguje přes den za jednu sekundu, může v noci potřebovat o půl sekundy víc. Při rychlosti devadesát kilometrů v hodině to znamená dalších dvanáct metrů jízdy, které mohou rozhodnout o výsledku celé situace.

Primář Očního centra Praha Radan Zugar vysvětluje, že lidské oči ve tmě nepracují stejně jako ve dne. „Adaptace na šero trvá déle, reakční doba je delší a únava se projeví rychleji. Řidiči by měli zpomalit, častěji odpočívat a přizpůsobit jízdu podmínkám,“ říká.

Podle odborníků se v noci výrazně zhoršuje i odhad vzdálenosti a rychlosti protijedoucích vozidel. Mozek má tendenci vnímat auta jako vzdálenější, než ve skutečnosti jsou. Právě chybné odhady patří k častým příčinám čelních srážek.

Dalším problémem je únava. Tma zatěžuje oči i mozek víc než denní světlo. Po dvou hodinách jízdy se začíná projevovat pokles pozornosti, oči se hůř zaostřují a vzniká takzvané tunelové vidění. Řidič pak vnímá jen úzký prostor před sebou a ztrácí přehled o dění kolem.

Nebezpečný je i mikrospánek. Krátký okamžik, kdy mozek „vypne“, může mít fatální následky – dvě sekundy nepozornosti při devadesátce znamenají dalších padesát metrů jízdy naslepo. Odborníci proto doporučují dělat přestávky alespoň každé dvě hodiny, protáhnout se a dopřát očím pauzu.

K největším rizikům patří oslnění. Když řidiče zasáhne prudké světlo z protisměru, může ztratit schopnost vidět až na sedm vteřin. Při běžné rychlosti je to více než 170 metrů bez vizuální kontroly. Pomáhá jednoduché pravidlo – nedívat se přímo do světel, ale k pravému okraji vozovky.

Důležitou roli hraje i stav vozu. Znečištěné čelní sklo nebo světlomety mohou zhoršit viditelnost až o čtyřicet procent. I drobná prasklina dokáže rozptýlit světlo natolik, že unaví oči a zhorší soustředění.

Při jízdě v noci mohou pomoci brýle s antireflexní vrstvou, které snižují oslnění až o třetinu. Podle lékařů se osvědčily také brýle se žlutým filtrem, které zvyšují kontrast a pomáhají rozpoznat objekty v šeru. „Žlutý filtr může výrazně snížit únavu očí a zlepšit orientaci v prostoru,“ říká Zugar.

Nové technologie přinášejí i moderní řešení. Existují nitrooční čočky, které umí omezit oslnění a světelné odlesky od protijedoucích aut. Jsou určené především pro řidiče, kteří tráví na cestách mnoho času nebo podstoupili operaci šedého zákalu.

Pokud má někdo pocit, že se mu ve tmě zrak zhoršuje, měl by vyhledat očního lékaře. Noční myopie, tedy krátkozrakost projevující se hlavně po setmění, je častější, než si lidé myslí. Problémem není jen samotné zhoršení zraku, ale i to, že ho mnozí přehlížejí – a pak zbytečně riskují.

Noc za volantem neodpouští přehnané sebevědomí ani spěch. Zhoršené vidění, zpomalené reakce a únava se mohou sčítat a vést k chybám, které by se přes den nestaly. Pomoci může jednoduchá prevence – čisté sklo, dobře seřízené světlomety, dostatek spánku a především realistický přístup.

Jízda ve tmě totiž není jen o světlech a technice. Je to zkouška pozornosti, trpělivosti a schopnosti odhadnout vlastní limity. Kdo je zná, má šanci dorazit v pořádku, i když se silnice ztratí v černé tmě a oči potřebují čas, aby znovu našly světl

Foto: Newspress