První český král evropského ledu. Plochodrážník Hutla přepsal historii tuzemského motorsportu

První mistr Evropy na ledové ploché dráze z České republiky. Tímto přízviskem se bude moci už navždy pyšnit Lukáš Hutla. Jezdec z Lohenice u Přelouče si pro evropský titul dojel během druhého březnového víkendu v polském Sanoku.

„Dnes to občas nešlo podle představ, ale poslední dvě jízdy jsme do toho dali sílu českého lva. Moc děkuju všem sponzorům, rodině a vám všem. Věřte, že do toho vždycky jdeme na 120 %,“ radoval se v sobotu Hutla na sociálních sítích.

Cesta 36letého závodníka za životním úspěchem měla svůj vývoj. V kvalifikační části se totiž Hutla, který se o dva týdny dříve stal v Hamru na Jezeře mistrem republiky, umístil na třetí pozici. Tento výsledek mu připadl poté, co ve třech rozjížďkách zvítězil a ve dvou skončil třetí. To na přímý postup do finále nestačilo a Hutla si tak musel vstupenku do rozhodující bitvy vybojovat v jízdě poslední šance. A to se mu povedlo – dokázal totiž zvítězit.

Ve finále se bitva o prvenství odehrávala především mezi Hutlou a Lucasem Bauerem, německým závodníkem startujícím s italskou licencí. Toho nakonec český reprezentant v tvrdé bitvě pokořil a následně se dokázal na první příčce udržet. Tím se zapsal do historie českého motorsportu. V cíli Hutlu s Bauerem dělilo zhruba 30 centimetrů.

Evropský titul na ledové ploché dráze je pro Českou republiku rozhodně hodnotným úspěchem. Jen posuďte sami. Od roku 1999, kdy se evropské mistrovství uskutečnilo poprvé, totiž vítězili převážně Rusové. Nadvládu ruských jezdců narušili až Rakušané. Popvé se to v roce 2008 povedlo Franzi Zornovi, který přidal další dva tituly v letech 2023 a 2024. V roce 2022 se stal šampionem jiný Rakušan – Harald Simon. Česko je tak teprve třetí zemí, která na tento úspěch dosáhla.

Kromě Bauera doprovodil Hutlu na stupně vítězů také bronzový Max Koivula. Pro Fina ale jistě nebylo třetí místo dostačující. Po celý závod totiž vyhrával a první porážku musel skousnout právě až ve finále. Ta ale byla bohužel pro něj rozhodující. Situaci mu zkomplikovaly potíže se spojkou, kvůli kterým se mu nepovedl start.

Roli favorita nenaplnil Franz Zorn. Rakušan, který se stal mistrem Evropy nejprve v roce 2008 a poté také v ročnících 2023 a 2024, letos do finále vůbec nepostoupil a obsadil až 8. příčku.

Kromě Lukáše Hutly se na startu objevily ještě další dva Češi – Andrej Diviš a Lukáš Hromádka. Ti byli klasifikováni na 10., respektive 17. místě.

Ve startovním poli se ukázalo rovněž jedno jméno, které může být známé i fanouškům mistrovství světa silničních motocyklů. Byl jím Jasper Iwema. Nizozemec nastupoval v letech 2007-2014 ve třídách 125cc, potažmo Moto3, přičemž později se ukázal i v Moto2 (2015) nebo MotoE (2021).

Ze Sanoku si Iwema odvezl 12. místo. Jeho závod poznamenaly dvě události. Nejprve tvrdě havaroval v první jízdě a z té druhé byl vyloučen poté, co kvůi nedorozumění nepřijel včas na start.

V polském Sanoku se mistrovství Evropy konalo už počtvrté v řadě za sebou. Závodníky přišlo v sobotu podpořit okolo 1 500 fanoušků.

Svěťák za rohem

Přidá Lukáš Hutla k republikovým a evropským titulům také ten světový? Nedá se to vyloučit. Právě mistrovství světa je totiž nyní pro závodníka Pardubického plochodrážního klubu událostí, ke které upíná svůj zrak. První podnik se koná již o víkendu 15.-16. března v německém Inzellu. Druhý je na programu od 5. do 6. dubna v nizozemském Heerenveenu.

Kvalifikační závod, který se konal na začátku února ve švédském Örnsköldsviku, dopadl pro Hutlu více než dobře. Spolu se svým hlavním rivalem z mistrovství Evropy Lucou Bauerem se totiž umístil na děleném prvním místě.

Na závěr dodejme, že pokud by Hutla skutečně vybojoval i titul mistra světa, už by z českého pohledu nešlo o takový unikát jako v případě titulu mistra Evropy. Naše země totiž má dva světové šampiony ještě z dob Československa – Antonína Švába staršího (1970) a Milana Špinku (1974).

Naše sbírka medailí z mistrovství světa je ale ještě o něco bohatší. Šampioni Šváb a Špinka totiž dosáhli na všechny cenné kovy. Šváb starší bral v roce 1966 bronz a v roce 1972 stříbro, Špinka přidal ke svému titulu bronz z roku 1971 a stříbro z ročníku 1976. Na stupně vítězů dosáhli rovněž Zdeněk Kudrna (třetí v letech 1977 a 1979) a Antonín Klatovský (druhý v roce 1992).

Foto: Petr Makušev, Jesper Veldhulsen