Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Pátek, 5. října 2018 (04:00) Jirka Fiala

Test Mercedesu X

Mercedes Benz řada X - Luxusní dělník

Německý výrobce se sídlem ve Stuttgartu nedávno rozšířil své už tak široké portfolio o nového člena rodiny – plnohodnotný terénní vůz – pick-up zařazený do nové výrobní řady s označením X, často užívaným pro off-roadové vozy.  Vedle legendárního vozu G je to tedy další specialista pro jízdu po nezpevněných cestách.  Znalci motorismu ví, že nové ixko je vlastně převlečený  vůz Nissan Navara, nabízený rovněž nově u francouzského výrobce Renault pod názvem  Alaskan.  Nutno ovšem říci, že Mercedes nezůstal jen u výměny znaku na kapotě, ale vozu vtiskl geny trojcípé hvězdy. 

 

Z vnější strany je patrná shoda skeletu kabiny cestujících a přední blatníky, ovšem už zadní blatník je pro jiná koncová světla přepracovaný, stejně jako  kapota a přední maska s novými světly. Podobně i  interiér získal příslušnost ke značce, ať už výdechy klimatizace, navigačním ovladačem na středovém tunelu či sedadly. Jediné co zatím zůstalo je původní motor, ale i to se právě mění a vyznavači značky Mercedes se dočkají pohonného agregátu o objemu 3 litrů s uspořádáním do V.

Řada X je dodávána ve třech úrovních výbavy – Linie PURE (základní holá výbava pro každodenní pracovní nasazení), Linie PROGRESSIVE ( kombinující  jak pracovní nasazení tak výlety) a konečně Linii POWER nabízející maximální luxus cestování ve voze této třídy.

Testovaný vůz s typovým označením X 250d POW/AT byl ve výbavě Power s otevřenou korbou ( I zde je možnost provedení se zatahovací žaluzií korby či například prosklenou nástavbou), pohonem 4x4 s automatizovanou 7 stupňovou převodovkou.

Elektricky stavitelná sedadla a kožené čalounění interiéru včetně volantu a řadicí páky, display vtyčený z přístrojové desky ovládaný tradičním ovladačem Mercedesu na středovém tunelu, to vše naznačuje příslušnost ke značce a luxusu. Na druhé straně zůstávají prvky japonského předka – ovladače pohonu 2WD/4WD a bohužel třeba i pouze výškově stavitelný sloupek volantu.  Cestující na zadních sedadlech nemají možnost polohování opěradel, takže při všem tom komfortu a příplatkové výbavě jde stále jen o pracovní vůz. Pro tvrdé náročné podmínky je také vůz určen. Využívat jej stejně tak mohou lidé s aktivním způsobem života pro přepravu rozměrných sportovních potřeb, mezi zákazníky se najdou i castingové společnosti.

 

Čtyřválcový řadový dieslový motor o objemu 2 298 ccm  s výkonem 140 kW při 3 750 otáčkách za minutu je dostačující pro sólo jízdu, těžko říci, jak by si poradil při plné zátěži v soupravě s vlekem o hmotnosti 3 500 kg, který je pro tento vůz povolen. Od terénního vozu nelze očekávat nízkou spotřebu, ovšem zobrazovaná průměrná spotřeba 9,7 l/100 km nějak neseděla s palivoměrem a skutečností, že  nádrž o objemu 80 litrů vystačila na nějakých 700 km, tedy skutečná spotřeba okolo 11,5 l/100 km.

Poctivý nosný rám do terénu se samozřejmě projevuje při svižné jízdě – podvozek je tvrdý, ale určitě pohodlnější než obdobné vozy stejné kategorie. Pokud budete cestovat tímto vozem s otevřenou korbou, musíte také počítat s hlukem od zadního víka. Ani gumové dorazy nedokáží eliminovat tření a pohyb zadního víka na nerovnostech silnice či náklonech a to vás opět přesvědčuje, že jste stále v autě pro práci. Samotná korba je vybavena posuvnými oky pro připevnění popruhů a fixaci přepravovaného zboží, co je velmi praktická záležitost.  Ukázalo se, že nosný rám pro tažné zařízení zásadně omezuje zadní nájezdový úhel, takže i při nevelkém sklonu svahu budete drhnout konzolí závěsu o zem.  Přestože je tomuto vozu vyčítán nedostatek odkládacích ploch, dveřní výplně pojmou v pohodě PET láhev a další předměty, ve stropě je schránka na brýle a odkládací přihrádka před spolujezdcem. 

Na přístrojové desce i před druhou řadou sedadel najdeme zásuvku na 12V. Zajímavou přidanou hodnotou je funkce vnitřního zpětného zrcátka zobrazující světovou stranu kam auto právě míří. Mimo to je tu spousta dalších asistenčních pomocníků – sledování mrtvého úhlu, jízdního pruhu,  pomocník pro sjezd z kopce, dešťový senzor, přepínání světel, bezklíčkové otevírání a nepřeberné možnosti  středového displeje  včetně webového rozhraní.

Hlavní přístrojový panel kombinuje dva analogové ukazatele rychlosti a otáček motoru s hodnotami stavu palivové nádrže a teploty vody s menším digitálním monitorem s dalšími informacemi – čas, teplota, zobrazení řazení…

Sympatické a jednoduché je intuitivní ovládání tempomatu pod volantem na levé straně. Ovšem pozor, vůz nemá adaptabilní tempomat, takže nezapomeňte hlídat vozidla jedoucí před vámi!

Musíme také počítat s tankováním činidla AdBlue, které má samostatné nalévací hrdlo na pravém blatníku oproti naftovému na levém blatníku.

Cena testovaného vozu 1 238 843 Kč

Technická data:

Motor: vznětový řadový čtyřválec

             Objem: 2 298 cm3

             Výkon: 140 kW při 3 750 ot/min

             Točivý moment: 450 Nm při 1500-2500 ot/min

Převodovka: automatizovaná 7 stupňová

Pneumatiky: 255/60 R 18

Délka: 5 340 mm

Šířka: 2 113 mm

Výška: 1819 mm

Světlost: 220 mm

Rozchod kol: 1632/1920 mm

Rozvor: 3 150 mm

Převis: P – 888 mm, Z – 1302 mm

Nájezdový úhel: P – 29o, Z – 24o

 

 

 

Fotky

Další články

Komentáře