Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Sobota, 18. ledna 2020 (00:10) Pavel Jelínek

Novodobý Dakar 2020 za námi . Vydařil se.

Dakar 2020 za námi. Na počátku třetí kapitoly.

První saúdskoarabský ročník Rallye Dakar máme za sebou. Ukázal, že k prvotním emotivním nářků kritiků není důvod – změna to v globále byla dobrá a dalšímu rozvoji soutěže jen prospěla. Rallye se přestěhovala do regionu s neskonale většími možnostmi trasování a s profilem i okolní krajinou, která z ní činí zajímavý a dobře prodejný produkt, jenž se svým charakterem znovu přiblížil tradicím, z nichž tento závod vznikl.

Přesto nebyla očekávání mnohých (mé maličkosti nevyjímaje) zcela naplněna. Byla dána i skutečností, že trasu nové soutěže v předstihu nikdo neznal a stěží bylo usuzovat, co na ní závodníky postupně čeká. Vysnili jsme si tedy rallye s kamenitým a členitým úvodem, která postupně přejde do pouštní části a bude gradovat těžkými, ryze selektivními dunovými etapami, které podtrhnou její maratónský charakter.

Namísto toho rallye svou prostřední třetinou vplula do terénů nemastných neslaných, s rychlými pláněmi, a závěrečná gradace se dostavila jen z poloviny. Členitost, řidičskou zajímavost a náročnost v prostřední pasáži vystřídala rychlost. Časové rozdíly se tak více budovaly vlastními individuálními ztrátami bez možnosti je reálně napravit , než zisky díky bravurnímu zvládnutí nejobtížnějších pasáží.

 

 

Zpětně je však stále více zřetelné, že je výše uvedené přece jen přirozeným jevem po přestěhování do nového regionu. Mnohem horší to bylo před jedenácti lety, když rallye zavítala do Jižní Ameriky. Prakticky polovina soutěže tehdy byla k nepotřebě a závod do těchto míst už nikdy nezavítal. V dalších letech se naopak stavělo, rozšiřovalo a cizelovalo to, co se v roce 2009 osvědčilo, a ročníky 2010, 2011 a 2012 byly výborné.

Tak špatně na tom pořadatelé v Saúdské Arábii nebyli ani náhodou – naopak, celkově zůstává výsledek jejich snažení pozitivní. A stejně jako před deseti lety, mají napřesrok možnost své snažení cizelovat rozšířením o nové, řidičsky i divácky atraktivnější úseky. Téměř hotovou věcí je rozšíření o novou zemi, pravděpodobně o Spojené arabské emiráty, zemi s dlouhou tradicí špičkového pouštního závodění a dostatkem vhodných terénů.

Hodnocení jednotlivých kategorií tentokrát nechám jiným. Tolik překvapivého se toho v jednotlivých třídách neudálo. Mezi motocykly se smyčka kolem KTM jednou zatáhla zasloužený titul bere Honda. Mezi auty lítý souboj dvoukolky Mini proti čtyřkolce Toyoty pro sebe větší stabilitou rozhodl Sainz a starým mazákům (s malým m) do jejich džobu zase nikdo nepromluvil, mladým puškám typu Przygonského a Prokopa zůstal úspěch v tomto ročníku zapovězen.

V kamionech Martin Macík s Alešem Lopraisem ukázali, že jsou nejlepší na světě hned po továrních týmech. S leskem medailí by se nám výborný výkon českých truckerů komentoval lépe, letos ale visely příliš vysoko, Kamaz byla "class of its own".

 

 

Tedy jinak: bez jakéhokoli pořadí důležitosti a při respektu k výkonu vítězů i všech ostatních zmíním pár jmen, která se pro mne něčím vymykala a stojí za zmínku...a omlouvám se těm, které jsem nezmínil. Každý si nese Dakarem vlastní příběh. Nejde o vyvyšování zmíněných nad jiné. Snad jen, aby jejich jména nezapadla...

315 - Mathieu Serradori (SRT Racing)
O velkých buggy jsem si myslel, že jde o mrtvou třídu choulostivých převýkonovaných bestií, které nikdy nevydrží. Ve stínu Mini od X-raidu a Toyoty už s velkou těžkou mašinou není možné se prosadit. Bylo - jihoafrický tým Century postavil úžasný stroj s pohonem dvou kol, nádhernou karoserií a sedmilitrovým (!) motorem Chevrolet. Serradori, o kterém nikdo předtím pořádně neslyšel, s ním jel jako z partesu a získal krásné osmé místo.

A ještě něco: Serradori dokázal letos vyhrát etapu - první etapu po 32 letech, kterou vyhrál amatérský závodník. Ptáte se, která byla ta poslední? Byla to mávací etapa u Růžového jezera v roce 1988 - tam, kde Tatra 607 a Liaz 617 vezly naši vlajku.

Tak dlouho to trvalo. Serradori byl jedním slovem skvělý.

144 - Roman Krejčí
Tohle je dakarský balík, jak se patří! S ničím se nemazal, motorku si v bivacích připravoval sám a bez bázně a hany se jal objevovat první čtyřicítku. Pozitivní energie z něj tryskala všemi proudy, problémy si nepřipouštěl. Ani zranění ramene po pádu nezbrzdilo jeho optimismus, i když ho rameno opravdu bolelo.

517 - Albert Llovera
Nám dobře známá postava. Iveco ho podpořilo a de Rooy poskytl špičkový kamion s automatickou převodovkou. paraplegik Albert jel jako k ohni. Ve tvrdší úvodní části soutěže s instinkty rallyového jezdce dokonce atakoval první desítku, nakonec přestál i všechny duny a skončil patnáctý.

U cílové rampy předvedl dokonalý taneček na invalidním vozíku. Respect!

 

521 - Patrice Garrouste
Kdo je proboha ten Frantík, co si pronajal tu hnědou Vrátného Tatru? Víte o něm něco? Že ve Francii závodí na okruhu s Renaultem Clio? Hmm. Žádná speciální příprava, žádné testování v afrických dunách. Garrouste si Tatru vyzkoušel jen v létě na Baja Aragon, přiletěl do Džiddy i s reklamními polepy, aby na autě vůbec něco vezl, sedl do Tatry a jel. Ale jak!

Rychle, přitom s citem pro situaci, šetrně k autu, perfektně zvládl všechny jízdní režimy včetně nejtěžších dun, s některými tatrováky vysmívaným vozem v řadě etap zastínil i "tovární" posádku Buggyry, jako by s polonápravami a "kupředu levá" jezdil odjakživa. S ničím si nedělal problémy a odměnou je mu deváté místo - tak vysoko tohle stárnoucí vozidlo na Dakaru nikdy nebylo.

Pikantní ranou osudu mu hned po skončení soutěže auto kleklo a k cílové rampě musel být dotažen "ovocnářským" Dafem de Groota. Není tohle dokonalá tečka epického příběhu?

328 - Tomáš Ouředníček

Ouředníček s Křípalem, hromosvod na průšvihy. Sami si na sebe před lety upletli bič heslem "Nikdy to nevzdáme". Čím horší to bylo a čím menší byla víra, tím silnější byla výsledná emoce poté, co to skutečně nevzdali. Infarktová příprava a dokončování vozidla do posledních minut před startem, hořící náhradní pneumatiky pod autem, šílená srážka s van den Brinkem, pilníkem upravovaný tisícihran hnacího hřídele v maratónské etapě, nefunkční ventilátor chlazení těsně před poslední etapou.

Nic nemohlo fungovat dobře alespoň dva dny v kuse, přesto...přesto je konec až tehdy, kdy je skutečně konec. Ten Ouředníčkův nastal až za cílovou rampou. Dakarský duchu, vítej. Vítězství vůle.

59 - Skyler Howes
Vysoké číslo na startovní nálepce, ale pozice číslo devět v cíli, to není pouze vizitka tohoto rychlého Američana, ale také české stáje Klymčiw Racing. Ondra umí!

14 - Laia Sanz
První dáma si zmínku zaslouží. jela výborně, podesáté na startu a podesáté v cíli. A class of her own.

 

 

Jiří Vintr

Autor je mnohaletým spolupracovníkem MotorMIXu ( vlastně zde začínal svoji publikační kariéru ...:-)

 

 

 

Neprošlo jazykovou korekturou

 

 

Fotky

Další články

Komentáře