Stačilo i pět nul. Bagnaia nasbíral nejvíce nebodovaných výsledků ze všech šampionů v historii

I pět umístění mimo bodované pozice stačilo letos Francescu Bagnaiovi k prvnímu titulu v MotoGP. V tomto směru Ital vytvořil nový rekord královské kubatury MS silničních motocyklů.

Letošní titul Francesca Bagnaiy v MotoGP je výjimečný v mnoha ohledech. Jak už jste se jistě mohli všude možně dočíst, stal se prvním šampionem Ducati po 15 letech, prvním italským šampionem po 13 letech nebo prvním italským šampionem na italském motocyklu dokonce po 50 letech. Jedna věc ale zůstala bez povšimnutí. Bagnaia se totiž stal rovněž mistrem světa, který během sezony posbíral nejvíce nebodovaných výsledků v historii. S nulou odcházel celkem pětkrát.

První Bagnaiovo zaváhání přišlo už při prvním závodě v Kataru. Zde se v první zatáčce 12. kola pokusil zaútočit na Jorgeho Martína. Ztratil ale kontrolu nad svým motocyklem, šel k zemi a Španěla vzal s sebou. Tím jeho závod skončil. O moc lepší to nebylo ani v dalších třech závodech. V Indonésii se na mokru protrápil k bodu za 15. místo. Následovaly dvě páté příčky v Argentině a USA a osmé místo v Portugalsku. Ve španělském Jerezu si poté dojel pro první vítězství v sezoně a zdálo se, že se jeho sezona začíná ubírat správným směrem. Tehdy to ale ještě nebyla tak úplně pravda.

Ve francouzském Le Mans sice opět sváděl bitvu o prvenství a dlouho vedl, sedm kol před koncem ale nejprve vyjel mimo trať a přišel o vedoucí pozici a o pár okamžiků později havaroval. Na tento nezdar sice zapomenul triumfem před domácím publikem v Mugellu, poté se ale na něj přilepila smůla znovu. V Barceloně přišlo další odstoupení, tentokrát ale ne po vlastní chybě. Po startu ho totiž spolu s Álexem Rinsem sestřelil Takaaki Nakagami. Poté ale následoval další pád, v tomto případě už po vlastní chybě, na Sachsenringu.

Po Velké ceně Německa to s Bagnaiovými nadějemi na titul vypadalo hodně bledě. V průběžném pořadí byl totiž až šestý a za vedoucím Fabiem Quartararem zaostával o propastných 91 bodů. Taková ztráta měla hodnotu tří vítězství a jednoho třetího místa. Po pádu na Sachsenringu se ale v Bagnaiovi něco hnulo.

„Sachsenring byl nejtěžší. Byl jsem tam velice konkurenceschopný. Stejné to bylo také v Le Mans. Tam jsem měl šanci vyhrát závod, ale boural jsem. V ten moment jsem si uvědomil, že jsem jezdcem, u kterého to je nahoru a dolů a že právě to je moje slabina. Uvědomil jsem si, že sice mám dobrou rychlost, ale nejsem konzistentní. Nebylo snadné něco takového přijmout. Od této chvíle jsem pochopil, že mám problém a snažil jsem se zlepšit,“ přiznal Ital po sezoně.

MotoGP News
Francesco Bagnaia again captured the Sachsenring track record as the Italian and Aleix Espargaro both posted fastest times in quick succession in Today's dazzling third free practice at the German MotoGP. pic.twitter.com/Zp0OXBkU1F

— Tic Tac Bets (@Tictacbets) June 18, 2022

A zlepšit se mu skutečně povedlo. Od Velké ceny Nizozemska v Assenu to byl totiž úplně jiný Bagnaia. Jak v Assenu, tak v Silverstone, na Red Bull Ringu a v Misanu zvítězil. Na okruhu MotorLand Aragón navíc zaznamenal druhé místo. U Quartarara to naopak začalo jít z kopce. Kvůli slabému výkonu své Yamahy totiž nejenže neměl stejnou rychlost jako Bagnaia, ale také ztratil svou silnou stránku v podobě konzistence. V Assenu a na MotorLandu Aragón totiž po pádu nedojel. Do japonského Motegi jel tak Bagnaia už jako druhý muž průběžného pořadí s desetibodovou ztrátou na Quartarara.

Japonsko ale bylo pro Bagnaiu tak trochu krokem zpátky. Do posledního kola závodu totiž najížděl jako devátý s malou ztrátou na osmého Quartarara. Moc chtěl před něj, aby mohl ukrojit další bod z jeho náskoku. Svou snahu ale přehnal a při pokusu o předjetí ve třetí zatáčce upadl. Po závodě tak jeho ztráta narostla na 18 bodů a zdálo se, že se titul opět vzdálil. I z této situace se ale jezdec Ducati zvládl dostat.

V dalších třech závodech totiž skončil na pódiu. V Thajsku a Austrálii dojel třetí a v Malajsii vyhrál. Quartararo se naopak v Thajsku na vodě trápil a po 17. místě odjížděl bez bodů. Na Phillip Islandu skončilo jeho vystoupení pádem a na okruhu Sepang obsadil třetí pozici. Do posledního závodu tak šel se ztrátou 23 bodů na Bagnaiu a jeho šance byly velmi malé.

Velká cena Valencie sice vyšla lépe Quartararovi, který skončil čtvrtý, titul ale udržel Bagnaia. Ten sice po kontaktu právě s Quartararem přišel o křidélko a poté bojoval se stabilitou svého motocyklu, kvůli čemuž skončil až devátý, jeho náskok v čele šampionátu se ale ztenčil jen na 17 bodů.

 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek sdílený Francesco Bagnaia (@pecco63)

Těsně před Márquezem a spol.

Pět nebodovaných výsledků na cestě za titulem je sice od vzniku mistrovství světa v roce 1949 rekordních, Bagnaiův náskok v této statistice ale není nijak velký. V minulosti totiž šampioni hned v šesti případech zaváhali čtyřikrát. Stalo se to Umbertu Masettimu (1952), Giacomu Agostinimu (1975), Barrymu Sheenovi (1976), Francu Uncinimu (1982), Waynu Raineymu (1992) a Marcu Márquezovi (2018).

U Umberta Masettiho, Giacoma Agostiniho a Barryho Sheena se tak ovšem nestalo pouze vinou neúspěšných závodů. Masetti a Agostini sice ve svých výše zmíněných mistrovských sezonách třikrát nedojeli, jeden závod ale vynechali. Ani jeden se nezúčastnil Tourist Trophy na ostrově Man, která tehdy byla součástí kalendáře mistrovství světa. Na Manu nestartoval ani Barry Sheene v roce 1976. I za Britovy zbylé tři nebodované výsledky navíc mohla absence. Poslední tři závody v Imatře, Brně a na Nürburgringu vynechal, protože už měl jistý titul.

Je třeba dodat, že v sezonách 1952, 1975 a 1976 nebyly započítávány všechny výsledky. Zatímco v roce 1952 se počítalo pouze pět nejlepších výsledků z osmi závodů, v letech 1975 a 1976 šest z deseti. V sezoně 1976 se ovšem jezdcům nezapočítalo šest nejlepších výsledků z celé sezony, ale tři nejlepší z první poloviny a tři nejlepší ze druhé.

Od sezony 1977 už se sice počítaly do šampionátu všechny dosažené výsledky, i Franco Uncini v roce 1982 a Wayne Rainey v sezoně 1992 si ale připsali na konto absenci. Tehdejší jezdec Suzuki Uncini nenastoupil v roce 1982 v Nogaru, kterou bojkotovala většina továrních týmů kvůli nebezpečnému stavu trati. Rainey se o deset let nezúčastnil Velké ceny Nizozemska v Assenu. V tréninku totiž upadl a poranil si zápěstí s kotníkem.

Marc Márquez sice v roce 2018 v žádném ze závodů nechyběl, za jeho nebodovanými výsledky ale nestála vždy jen odstoupení. Nejprve si připsal nulu v Argentině. Zde sice projel cílem čtvrtý, později se ale propadl na 18. místo. Dostal totiž třicetisekundovou penalizaci za nebezpečnou jízdu, při které mimo jiné poslal na zem Valentina Rossiho. V Mugellu poté havaroval z vedoucí pozice, i zde ale dojel a skončil šestnáctý. Na Phillip Islandu odstoupil kvůli poškozením, která jeho motocykl utrpěl při kolizi s Johannem Zarcem. Ve Valencii cíl neviděl kvůli pádu na mokré dráze.

2018 Review: Best Clips????????

Not the way #MM93 wanted to finish off the 2018 season!

One of his biggest crashes of the year saw Marquez tumbling out of action in Valencia???? pic.twitter.com/TXQ1m6nCQC

— MotoGP™???? (@MotoGP) January 16, 2019

Jedenáctkrát bez ztráty kytičky

Historie mistrovství světa závodů silničních motocyklů zná i jedenáct případů, kdy jezdec na cestě za titulem v královské kubatuře bodoval ve všech závodech. Povedlo se to Johnu Surteesovi (1959), Giacomu Agostinimu (1968), Eddiemu Lawsonovi (1984, 1988), Waynu Gardnerovi (1987), Micku Doohanovi (1994, 1996), Valentinu Rossimu (2003, 2008), Caseymu Stonerovi (2007) a Jorgemu Lorenzovi (2010).

Vypíchnout si zaslouží Surteesův titul z roku 1959 a Agostiniho primát ze sezony 1968. Oba totiž zvítězili ve všech závodech. Uznání ovšem zasluhují také Mick Doohan za sezonu 1994 nebo Valentino Rossi za rok 2003. Ti totiž dokázali ve všech závodech dojet na pódiu.

Foto: MotoGP