Porotcem Zlatého volantu: Takto nominoval náš redaktor

16 legend z automobilů, dalších 16 z motorek. Anketa Zlatý volant vstupuje do nové éry, která již nebude zaměřena na výkony za uplynulý rok, ale na celoživotní přínos motorsportu. Takto vypadá nominace redaktora serveru MotorMix Dušana Bouzka, který patří mezi porotce.

Zlatý volant pro českou osobnost motorsportu

 

Karel Loprais

Legenda, díky které se Češi zamilovali do Rallye Dakar. Jméno Karla Lopraise bylo po celou kariéru neodmyslitelně spojeno se značkou Tatra. V kategorii kamionů dokázal Dakar vyhrát šestkrát. Podařilo se mu to v letech 1988, 1994, 1995, 1998, 1999 a 2001. To z něj v historické tabulce dělá druhého nejúspěšnějšího kamionistu a zároveň třetího nejlepšího jezdce v historii soutěže. Více výher mají jenom Stéphane Peterhansel (14) a Lopraisův někdejší rival Vladimir Čagin (7).

Tomáš Enge

Jediný Čech, který kdy závodil v F1. Devětkrát se zúčastnil 24 hodin Le Mans a jednou dokonce vyhrál i ve třídě a rovněž se objevil v Indy 500 nebo na Rallye Dakar. Tomáš Enge už se sice na závodních tratích pravidelně neobjevuje, přesto ale jeho jméno nadále zůstává českým synonymem pro formulové monoposty a velké okruhové závody. Proto by neměl mezi nominovanými chybět.

Roman Kresta

Pět titulů mistra republiky dělají z Kresty třetího nejúspěšnějšího jezdce novodobé historie domácího rallyeového šampionátu. Daleko to dotáhl i ve světě. Sezonu 2005 ve WRC strávil jako tovární jezdec Fordu. Stal se prvním a dodnes jediným Čechem, kterého angažovala coby továrního jezdce zahraniční automobilka. Pravidelně dojížděl v bodované osmičce a jeho maximum přišlo při asfaltových podnicích ve Francii a Španělsku, kde skončil pátý. Celkově obsadil osmé místo. Na kontě má i tři výhry z Barum rallye ve Zlíně.

Jaroslav Hošek

Jaroslav Hošek je důkazem, že sport se dá dělat v každém věku. Přestože letos oslavil 80. narozeniny, stále se objevuje v autokrosovém mistrovství republiky i Evropy. Letošní sezona byla už jeho padesátá druhá. Mistrem Evropy se stal Hošek v roce 2001, přičemž vítězství si připsal v 36 evropských závodech. Republikových titulů má pět. Několikrát se podílel na českém vítězství v Poháru národů nebo mistrovství Evropy družstev. Zakládá si na tom, že si své buginy staví sám. Jeho „hoškovky“ jsou mezi jezdci velmi žádané.

Karel Havel

V autokrosu má Česko pověst skutečné velmoci. Od roku 1977 dosáhlo v nejvyšší kategorii hned na 14 jezdeckých titulů, což ji v historické tabulce řadí na druhé místo hned za Německo.  Prvním z devíti závodníků, kterým se podařilo evropskou korunu v nejvyšší třídě dobýt, byl právě Karel Havel. V roce 1986 ukončil pětiletou nadvládu v té době suverénního Williho Rösela. Mistrem republiky se stal v sezonách 1985, 1986, 1993 a 1994. V mistrovství Evropy vyhrál deset závodů.

Petr Bartoš

Petr Bartoš je co do statistik nejúspěšnějším českým autokrosařem v historii. Nikdo z našich závodníků nedobyl více evropských ani domácích titulů. Evropským šampionem se Bartoš stal v letech 2000, 2005, 2006 a 2007. Na domácích tratích vládl v devíti případech – 2000, 2002, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010 a 2011. V začátcích své kariéry se objevil také na okruzích, když nastoupil v závodech Ford Fiesta Cupu. Jeho otec Jiří Bartoš se stal mistrem Evropy v autokrosu v roce 1990 a mistrem republiky byl čtyřikrát.

Jiří Mičánek starší

Držitel 25 republikových titulů z okruhů i vrchů. Úspěšný byl především za volantem monopostů, konkrétně s formulemi Škoda, Easter a Mondial. Po skončení kariéry založil okruhovou školu, díky které vstoupili do světa motorsportu například Tomáš Enge nebo Josef Král. K závodění přivedl i své syny Jiřího a Tomáše. Stojí za zrodem týmu Mičánek Motorsport, který dnes řídí Jiří mladší a úspěšně s ním působí v šampionátech GT2 European Series a Lamborghini Super Trofeo Europe. Sám Jiří Mičánek starší nadále nastupuje se svou stájí v šampionátu Porsche Sports Cup Deutschland, kde v roce 2010 dovedl k titulu mladšího syna Tomáše.

Jaroslav Kalný

Ačkoli se rallyekros v Česku netěší takové popularitě jako třeba rallye nebo autokros, i v této disciplíně má naše země čtyři mistry Evropy. Nejvíce titulů posbíral Jaroslav Kalný. Ten se stal nejprve šampionem divize 1400 Cup s vozem Peugeot 106 Rallye v letech 1997 a 1998. V roce 2003 přidal k těmto dvěma úspěchům třetí. Za volantem Peugeotu 206 XS získal titul v divizi 1A – tehdejší druhé nejprestižnější kategorii evropského šampionátu. Věnoval se také rallyeovým soutěžím a po konci rallyekrosové kariéry i enduru.

Eliška Junková

Jedna z nejlepších závodnic 20. let minulého století. Její kariéra trvala jen pět let, přesto ale vyhrála absolutně mezinárodní závod do vrchu Zbraslav-Jíloviště (1926), VC Německa na Nürburgringu v kategorii vozů od 1,5 do 3 litrů (1927) a také dosáhla na absolutně páté místo v legendárním podniku Targa Florio (1928). Její kariéra byla silně spjata s vozy Bugatti. Významnou stopu zanechala i jako funkcionářka nebo organizátorka. Stála u zrodu Masarykova okruhu v Brně a mimo jiné vymyslela název Barum pro zlínského výrobce pneumatik.

František Sutnar

Začínal s plochou dráhou a motocyklovými závody, především byl ale u prvního československého úspěchu v závodě 24 hodin Le Mans. V roce 1949 dosáhl společně s Ottou Krattnerem ve voze Aero Minor Sport na vítězství ve třídě do 750 ccm a současně na druhé místo v klasifikaci podle indexu výkonnosti. Za triumf v kategorii oba obdrželi půl milionu franků, které si uložili ve švýcarských bankách. Když je komunistický režim nepřesvědčil ke spolupráci s STB, byli zatčeni a odsouzeni za velezradu a do Le Mans už se nikdy znovu nepodívali.

Otto Krattner

Druhý z členů zmíněné posádky vozu Aero Minor Sport, který dosáhl v roce 1949 při 24 hodinách Le Mans na výhru ve třídě a na stříbro v hodnocení podle indexu výkonnosti. Stejně jako jeho kolega si proto i on zaslouží nominaci.

Antonín Charouz

Úspěšný okruhář, vrchař i manažer. Za svou kariéru nasbíral 43 různých titulů. Dvakrát se stal vrchařským mistrem Evropy ve třídě a v kategorii dokonce vyhrál i nejslavnější vrchařský závod Pikes Peak v americkém Coloradu. V roce 1987 dosáhl v Brně na vítězství v rámci divize 1 při závodě MS cestovních vozů. Jako manažer dokázal dostat do F1 Tomáše Engeho. Jeho stáj Charouz Racing System vyhrávala v F2 a v roce 2009 získala titul v Le Mans Series. Charouz stojí rovněž za kdysi populárním Ford Fiesta Cupem nebo za pořádáním dvou závodů DTM v Brně.

Břetislav Enge

Prosadil se především v ME cestovních vozů. Tam byl v roce 1981 jedním z klíčových jezdců, kteří vybojovali pro Škodu titul mezi značkami. Za zmínku stojí i ročník 1983, kdy spolu se Zdeňkem Vojtěchem proháněli za volantem BMW stáje Hartge tovární značky a dvakrát se dostali na stupně vítězů. V roce 1986 byl Enge továrním jezdcem BMW. Později se stal vicemistrem Evropy v závodech do vrchu nebo dvojnásobným šampionem Ford Fiesta Cupu. Motorsportu se věnoval až do konce svého života, ještě v roce 2018 startoval v historických rallye.

Zdeněk Vojtěch

S Břetislavem Engem je neodmyslitelně spojen Zdeněk Vojtěch. Právě on byl dalším strůjcem, jehož úsilí bylo v roce 1981 zásadní pro titul značky Škoda v ME cestovních vozů. V roce 1982 si Vojtěch v šampionátu připsal dokonce i jedno celkové vítězství, když v Zeltwegu triumfoval společně s Jo Gartnerem za volantem BMW. V sezoně 1983 se spolu s Břetislavem Engem prosadili v konkurenci továrních týmů dvakrát na stupně vítězů. Na kontě má například také titul mistra republiky v závodech do vrchu ve třídě do 1300 ccm.

Otakar Krámský

Patrně nejvýraznější osobnost české vrchařské scény. Několikanásobný absolutní mistr republiky, ale především trojnásobný mistr Evropy v kategorii cestovních vozů z let 1995, 1997 a 1998. Tolik evropských titulů v kategorii žádný jiný Čech nezískal. Většinou sázel na značku BMW. Kromě cestovních vozů závodil i se sportovními prototypy a formulovými monoposty. Věnoval se i okruhovým závodům a byl také vyhlášeným úpravcem a ladičem. Zahynul v roce 2015 při tragické nehodě, která se odehrála během tréninku v rakouském Rechbergu.

 

Zlatá řídítka pro českou osobnost motorsportu

 

František Šťastný

Legenda české motocyklové silnice. V roce 1966 na Sachsenringu se stal prvním a dodnes jediným českým závodníkem, který dokázal zvítězit v závodě nejvyšší kategorie mistrovství světa. Tou tehdy byly pětistovky. Třikrát triumfoval i ve třídě do 350 ccm, ve které se roku 1961 stal dokonce vicemistrem světa. Je pětinásobným mistrem Československa a účastnil se i legendární Tourist Trophy na ostrově Man. Tam se v letech 1962 a 1963 umístil na třetí příčce ve třídě do 350 ccm.

Antonín Baborovský

V roce 1975 se podílel na jednom z největších úspěchů československé motokrosové historie. Společně se Zdeňkem Velkým, Miroslavem Nováčkem a Jiřím Churavým dobyli v Sedlčanech Motokros národů. V roce 1976 se stal mistrem republiky ve třídě do 250 ccm a o rok dříve si připsal celkový bronz v hodnocení mistrovství světa do 125 ccm. Cenné je i jeho druhé místo z roku 1973 v americkém závodě Inter Am. Byl součástí Dukly Praha a startoval na motocyklu ČZ.

Jiří Churavý

Další člen vítězného československého družstva v Motokrosu národů z roku 1975. Kromě toho se rovněž stal i vicemistrem světa ve třídě do 125 ccm (1976) a také dvojnásobným mistrem republiky – v sezoně 1974 ve třídě do 250 ccm, v roce 1979 se stopětadvacítkou. Nejvíce toho odjezdil na motocyklu ČZ. Během kariéry dostal nabídky i od továrních týmů Yamahy a Cagiva, z politických důvodů ale musel odmítnout. Byl členem Dukly Praha. Po skončení kariéry zůstal motokrosu věrný. Mimo jiné působil jako trenér české juniorské reprezentace.

Zdeněk Velký

I v kariéře Zdeňka Velkého vyčnívá především triumf v Motokrosu národů z roku 1975. Bohatá je ale také sbírka jeho individuálních úspěchů. Kromě několika titulů mistra republiky se totiž stal v roce 1974 i celkovým vítězem prestižního americko-kanadského seriálu Inter-AMA. O dva roky později zaznamenal celkový bronz v mistrovství světa třídy do 125 ccm. V 70. letech minulého století se na stroji ČZ účastnil v USA nejenom motokrosových, ale také superkrosových závodů.

Petr Kuchař

Několikanásobný mistr republiky v motokrosu i superkrosu, především ale průkopník freestyle motokrosu v Česku. V roce 2003 se stal na Sardinii prvním Evropanem, který dokázal na motorce skočit backflip, tedy salto vzad. Na základy, které freestyle motokrosu v tuzemsku položil, později úspěšně navazovali například Libor Podmol nebo Petr Pilát.

Lukáš Pešek 

Stále je posledním Čechem, který v MS silničních motocyklů pravidelně bojoval o nejvyšší příčky. Ve třídě do 125 ccm vybojoval devět pódií včetně dvou výher a celkově skončil nejlépe čtvrtý v roce 2007. Působil i ve třídě do 250 ccm, v Moto2, v MS supersportů a také v MotoGP. Skončil třetí ve vytrvalostním mistrovství světa (2016), na kontě má tři tituly mistra republiky ve třídách do 125 ccm (2002) a Superbike (2015,2016), v roce 2003 se stal vicemistrem Evropy ve stopětadvacítkách. Dnes provozuje juniorský tým a věnuje se výchově mladých talentů.

Bohumil Staša

Nejúspěšnější český motorkář v domácím šampionátu, ale také nejlepší domácí jezdec v rámci VC České republiky v Brně. Za svou kariéru vybojoval 20 domácích titulů a jako jediný z našich dokázal na Masarykově okruhu dokončit velkou cenu na stupních vítězů dvakrát. V roce 1969 dojel v pětistovkách třetí, o dva roky později bral stříbro ve třistapadesátkách. Na pódium se v MS podíval i v roce 1961 na Sachsenringu, kde dojel třetí ve třídě do 350 ccm. Absolvoval 827 závodů a 215 z nich vyhrál. Nebyl jenom rychlým jezdcem, ale také schopným konstruktérem.

Gustav Havel

V 50. a 60. letech minulého století patřil k našim nejlepším závodníkům na okruzích. Jeho parketou byla třída do 350 ccm. V ní dosáhl na devět pódií v MS a v sezoně 1961 skončil bronzový i celkově. Pětkrát se v této kategorii stal mistrem republiky, jeden titul získal v pětistovkách a jako spolujezdec i v sajdkárách. Zúčastnil se i slavné Tourist Trophy na ostrově Man. Zahynul už ve 37 letech při tragické dopravní nehodě v roce 1967. Od roku 1968 nese závod v Hořicích název 300 zatáček Gustava Havla. Šlo o Havlův oblíbený podnik.

Jaroslav Falta

Pro mnohé je motokrosovým mistrem světa třídy do 250 ccm za rok 1974. Ve skutečnosti si ale odnesl jenom stříbro, když boj o titul se Sovětem Genadijem Mojsejevem prohrál až po kontroverzní penalizaci za ulitý start. V 70. letech patřil ve dvěstěpadesátkách k nejlepším jezdcům světa. V Československu se stal v této třídě pětinásobným mistrem. Prestižním úspěchem je i jeho výhra při motokrosovém Super Bowlu v Los Angeles z roku 1974. Ve sbírce má i stříbro a bronz z MS družstev. Byl továrním jezdcem značky ČZ.

Jaromír Čížek

Vůbec první motokrosový mistr Evropy z Československa. Stal se jím v roce 1958 ve třídě do 250 ccm na motocyklu značky Jawa, se kterou byla jeho kariéra spojena. V letech 1957 a 1959 si připsal na konto i evropský bronz. Devětkrát se stal mistrem Československa. Věnoval se i enduru a absolvoval silniční 24hodinový závod Bol d´Or. Po ukončení motokrosové kariéry se zařadil mezi průkopníky českého autokrosu.

Milan Špinka

Plochodrážník, kterému to šlo hlavně na ledě. V roce 1974 se stal mistrem světa na ledové ploché dráze. V roce 1971 si přivezl ze světového šampionátu bronz a v roce 1976 stříbro. Tři světová stříbra vybojoval na ledě i v mistrovství světa družstev. Dosáhl i na vítězství v pardubické Zlaté přilbě. Vybojoval ho v roce 1973 a dodnes je jediným jezdcem z Pardubic, který tento závod vyhrál. Na ledě se opakovaně stal i mistrem Československa, v roce 1974 ukořistil také titul domácího vicemistra na krátké ploché dráze. Později působil jako trenér nebo funkcionář.

Antonín Šváb

Další ledařská plochodrážní legenda. V roce 1970 se stal historicky prvním československým mistrem světa v této disciplíně. I on má ale ze světového šampionátu na ledové ploché dráze kompletní sbírku medailí – získal také stříbro (1972) a bronz (1966). Celkové třetí místo si připsal i v mistrovství Evropy, konkrétně v roce 1964. Na kontě má i čtyři republikové tituly na krátké ploché dráze.

Stanislav Zloch

Původně zářil především v enduru. Třikrát byl členem vítězného českého týmu na Mezinárodní motocyklové šestidenní, na kontě má rovněž tři tituly mistra světa, dva evropské a je šestinásobným šampionem Československa. Později vyzkoušel i Rallye Dakar a v roce 1998 dojel do cíle na desátém místě. Šlo o první případ, kdy se český závodník dostal v kategorii motocyklů do elitní desítky. Zlochův výsledek v letech 2021 a 2024 vyrovnal Martin Michek, 10. pozice je ale stále nejlepším výsledkem českého motorkáře.

Josef Macháček

Další významná postava české historie na Rallye Dakar. Tam si udělal jméno zejména se čtyřkolkou. Mezi nimi byl nejlepší v letech 2000, 2001, 2003, 2007 a 2009. V prvních čtyřech případech byli čtyřkolkáři součástí hodnocení motocyklů, na pátý triumf už ale dosáhl v době, kdy byla pro čtyřkolky vypsána samostatná kategorie. Pošesté zazářil v ročníku 2021, kdy ovládl klasifikaci lehkých prototypů v barvách stáje Buggyra. Ve věku 63 se tehdy stal nejstarším vítězem Dakaru v historii.

Květoslav Mašita

Legenda endura – nejenom česká, ale také světová. V období 1968-1977 se stal desetkrát mistrem Evropy ve dvoudenních endurových soutěžích na motocyklu značky Jawa. Šestkrát byl členem vítězného českého týmu na Mezinárodní motocyklové šestidenní. V roce 2014 byl jako první Čech v historii uveden do síně slávy mezinárodní motocyklové federace FIM.

 

Proč někteří chybí?

 

Součástí nominací Zlatého volantu a Zlatých řídítek bude 16 legend. O prvních patnácti v obou kategoriích rozhodne porota složená z novinářů a zástupců pořadatele. Šestnáctí kandidáti vzejdou z hlasování fanoušků. Je proto jasné, že zdaleka ne všichni jezdci, kteří by si podobnou nominaci jistě zasloužili, se nemohou na seznam vejít. Podle nového konceptu Zlatého volantu může každý závodník získat cenu pouze jednou, takže na legendy, na které se letos nedostalo, se může usmát štěstí za rok. Ocenění mohou získat jak žijící, tak nežijící závodníci.

Nový koncept Zlatého volantu se zaměřuje na celoživotní přínos českému motorsportu. Porotci by tak neměli brát do úvahy pouze dosažené výsledky a tituly, ale místo toho nahlížet na závodníkovu kariéru komplexně a u toho zvážit nejenom prestiž jeho úspěchů, ale například také jejich význam pro celou disciplínu a český motorsport, dopad na další generace závodníků či fanoušků nebo všechny překážky a strasti, které dotyční jezdci museli na své cestě překonávat. Přesně v tomto duchu tvořil nominaci i autor tohoto článku.

Čtenáři si jistě všimnou, že v nominacích chybí současné hvězdy českého motorsportu. Někteří z nich přitom dosáhli úspěchů, které se na domácí scéně řadí už teď mezi nejprestižnější nebo minimálně mezi mimořádné. Zmínit můžeme například dvojnásobného vítěze Rallye Dakar v kategorii kamionů Martina Macíka, dvojnásobného mistra světa v motocyklové vytrvalosti a vítěze 24 hodin Le Mans Karla Haniku, jedenáctinásobného mistra republiky v rallye Jana Kopeckého nebo Martina Prokopa. Tato jména nebyla zařazena záměrně.

Vzhledem ke skutečnosti, že Zlatý volant nově klade důraz na celoživotní přínos, rozhodl se autor upřednostnit především legendy s úspěšnou, pestrou a již uzavřenou závodní kariérou. Těch najdeme na české scéně celou řadu a proto padlo rozhodnutí počkat s případnými nominacemi současných úspěšných závodníků až na příští ročníky.

Jediným z nominovaných, který se v současnosti stále objevuje na závodních tratích, je autokrosař Jaroslav Hošek. Ten ovšem letos oslavil už 80. narozeniny a autor tak věří, že zrovna v tomto případě je výjimka na místě. Nejenom kvůli úspěchům, kterých Hošek během své kariéry dosáhl, ale právě i díky obdivuhodné délce jeho kariéry, vytrvalosti, houževnatosti, neutuchající vášni pro autokros a aktivnímu přístupu k životu, který lze v mnohém považovat za inspirativní.

Na závěr upozorňujeme, že tento článek představuje pouze pohled jednoho z porotců, nikoli finální podobu nominací a tudíž není vyloučeno, že se bude nakonec lišit. Cílem článku není ovlivňovat ostatní porotce nebo fanoušky. Proto vychází až po uzavření hlasování.

Foto: Zlatý volant, Zuzana Horáková, Autoklub České republiky, Automotodrom Brno, Mičánek Motorsport, FMX Gladiator Games, Racing Expo, Buggyra Racing 

Autor

Dušan Bouzek

Motoristický novinář, který se specializuje na české a slovenské okruhové závodění a české jezdce. Intenzivně se věnuje zónovému mistrovství FIA CEZ, seriálům ESET Cup, TCR Eastern Europe i kartingu.

Kalendář akcí

Všechny akce

MotoGP - VC Thajska

27.2.2026 - 1.3.2026

F1 - Velká cena Austrálie

6.3.2026 - 8.3.2026

F1 - Velká cena Číny

13.3.2026 - 15.3.2026

MotoGP - VC Brazílie

20.3.2026 - 22.3.2026

FIA WEC - 1812 Km Katar

26.3.2026 - 28.3.2026

Nejnovější

Víkendový přehled: Rovanperä si poprvé zazávodí v monopostech, odstartuje americký superkros

Poslednímu se zalíbilo v nejlepší desítce. Šoltysovi hrozí konec

Čtvrteční Dakar: Prokop opět držel krok s nejlepšími, Macík uniká na špici kamionů

Orlen zkouší, co všechno se dá stihnout během jedné zastávky

Nejlepší etapa pro Tatry. Šoltys už klepe na dveře elitní desítky

© 2026 RED FLAG MEDIA s.r.o. All rights reserved.