F1 se má kde učit. Super Formule našla cestu jak závodit bez umělých triků

Zatímco formule 1 řeší kritiku, japonská Super Formule ukazuje jiný přístup. Nabízí čistší závody i větší vyrovnanost závodního pole.

Formule 1 v posledních letech čelí stále hlasitější kritice. Fanouškům i samotným jezdcům vadí především uměle vytvářené předjíždění, které často působí spíš jako technická operace než skutečný souboj. Zatímco královna motorsportu hledá ideální rovnováhu mezi show a sportem, japonská Super Formule ukazuje, že to jde i jinak.

Na první pohled jde o mnohem „čistší“ šampionát. Všechny týmy používají identické vozy, liší se pouze dodavatelé motorů – Honda a Toyota. Série navíc odmítá systém DRS známý z formule 1 pro usnadnění předjíždění. Místo toho sází na přirozenější závodění a menší zásahy do samotného souboje jezdců.

To ale neznamená, že by Super Formule ignorovala problém takzvaného „dirty air“, tedy ztráty přítlaku při jízdě za jiným monopostem. Právě ten je jedním z hlavních důvodů, proč se i ve formuli 1 často špatně předjíždí. Japonci zvolili vlastní cestu – systém OTS, tedy krátkodobé navýšení výkonu.

Na rozdíl od DRS nepůsobí OTS tak přímočaře. Jezdec má k dispozici časový limit, během kterého může využít vyšší průtok paliva a tím pádem i vyšší výkon. Klíčové je, že jeho použití není omezeno pouze na útočení. A právě tady se ukazuje zásadní rozdíl oproti F1. „Předjíždění v Super Formuli potřebuje pomoc, protože auta nemají takovou maximální rychlost jako formule 1. Bez toho extra výkonu se přes soupeře prostě nedostanete,“ vysvětlil zkušený inženýr Ryan Dingle.

Zásadní je ale jiný aspekt. OTS není automatická zbraň, která zaručí předjetí. Funguje spíš jako nástroj, který musí jezdec správně načasovat. Pokud ho použije špatně, soupeř může reagovat a výhodu neutralizovat. Výsledkem nejsou jednoduché manévry na rovince, ale taktická hra, která se může táhnout několik kol. Právě to je moment, kdy Super Formule ukazuje cestu, kterou se formule 1 zatím nedokázala vydat. V F1 často rozhoduje samotná aktivace DRS. Rozdíly v rychlosti jsou natolik výrazné, že obrana bývá prakticky nemožná. Výsledkem jsou takzvané „yo-yo“ souboje, kdy si jezdci pozice rychle vracejí zpět.

Ani japonský model ale není bez chyb. OTS se totiž používá i k obraně, což může vést k patovým situacím. Útočící i bránící jezdec aktivují systém ve stejný moment a efekt se vyruší. Přesto má série výhodu v tom, že tyto momenty nepůsobí tak uměle jako v F1. „Je to složitá situace. V každé kategorii hledáte rovnováhu. Myslím si ale, že Super Formule ji zatím našla nejlépe,“ uvedl jezdec Sacha Fenestraz, který má zkušenosti i z jiných šampionátů.

Dalším rozdílem je celková filozofie závodů. Super Formule nemá tolik strategických proměnných. Neprobíhá tankování, výběr pneumatik je omezený a závody trvají zhruba hodinu. O to větší důraz je kladen na samotnou jízdu a práci s autem. Paradoxně právě tady se otevírá další zajímavé srovnání. Někteří jezdci si myslí, že by se japonská série mohla inspirovat právě u formule 1. Třeba v oblasti pneumatik. „Upřímně, pneumatiky jsou až příliš snadné. Větší degradace by vytvořila větší rozdíly a tím pádem i víc předjíždění,“ řekl úřadující šampion Ajumu Iwasa.

To ukazuje, že ideální řešení neexistuje. Každý šampionát balancuje mezi dvěma světy – sportovní férovostí a diváckou atraktivitou. Rozdíl je v tom, jakou cestu si zvolí. Super Formule zatím dokazuje, že není nutné spoléhat na výrazné technické berličky, aby závody fungovaly. Souboje možná nejsou tak časté, ale když už přijdou, dávají větší smysl. A to je přesně to, co část fanoušků u formule 1 postrádá.

Zájem o japonský šampionát navíc roste. Startovní pole se rozšiřuje a tribuny se plní. To naznačuje, že zvolený směr má něco do sebe. Formule 1 mezitím dál hledá odpověď. A možná ji má blíž, než si sama připouští.

Foto: Newspress