„Jednou jsi nahoře, jednou dole.“ Dakarský hattrick zůstává Čechům zapovězen

Nadvláda skončila. Martin Macík se po dvou vítězných Dakarech musel spokojit s konečnou čtvrtou příčkou. Unikla mu tak možnost dosáhnout na zlatý hattrick a zapsat se do historie jako šestý jezdec, kterému se něco takového ve slavné dálkové soutěži podařilo.

„Nebereme to tragicky,“ je sedlčanský závodník smířený s letošním umístěním. „Čtvrtá pozice je krásný výsledek, jsme spokojení. Jednou jsi nahoře, jednou dole. I to je motorsport,“ dodal závodník stáje MM Technology po dojezdu do cíle.

Macík a jeho parťáci František Tomášek s Davidem Švandou ovšem na třetí prvenství dlouho pomýšlet mohli. První týden bylo možné v jejich podání hodnotit jako povedený. Macík a spol. se totiž od první etapy drželi v nejlepší trojici průběžného pořadí.

Obzvláště vydařená pro ně byla první maratonská etapa. Český jezdec byl nejrychlejší v obou jejích částech, což ho dostalo do celkového vedení, kde se těšil náskoku 8 minut a 29 sekund. Další den sice musela posádka řešit opravu kabiny, což ji srazilo na druhé místo, na začátku druhého týdne ale stále byla situace hratelná. Macík byl druhý a za Van den Brinkem se nacházel s odstupem 28 minut a 45 sekund.

Se druhým týdnem se ale věci začaly otáčet k horšímu. Nejprve přišlo pondělí a v něm kolize s Alešem Lopraisem. Macíkův krajan nešťastně zastavil pod dunou kvůli trychtýři a rozjetý jezdec MM Technology už ho nestačil včas zpozorovat. Po incidentu, který Mezinárodní automobilová federace FIA vyhodnotila jako závodní, dojížděli oba jezdci do cíle s poškozenými vozy a Macík se celkově propadl na třetí pozici.

Vrchol letošní smůly ovšem přineslo úterý. Tam totiž technická závada, která podle Macíka dost možná měla souvislost s pondělní kolizí, způsobila téměř čtyřhodinové zdržení. Posádku odsunula až na šestou pozici a prakticky ji připravila o možnost obhájit vítězství. Během zbývajících čtyř dní se Macík a spol. propracovali alespoň na čtvrté místo.

Macík se letos mohl do historie Rallye Dakar zapsat jako teprve šestý jezdec se třemi triumfy v řadě za sebou. V kategorii kamionů se něco takového podařilo pouze ruskému Kamazu. V letech 2002-2004 vyhrál třikrát v řadě Vladimir Čagin a v období 2017-2019 se stejný kousek povedl Eduardu Nikolajevovi. V dalších kategoriích zvládli vyhrát třikrát po sobě i Ari Vatanen (1989-1991 v autech), Stéphane Peterhansel (1991-1993 v motorkách) a Pierre Lartigue (1994-1996 v autech).

Před Macíkem byl ke zlatému hattricku dvakrát blízko Karel Loprais. Šestinásobný dakarský vítěz totiž ve dvou případech dosáhnl na dva triumfy v řadě za sebou – nejprve v letech 1994 a 1995, poté v ročnících 1999 a 2000. Ani jednu z těchto sérií ale dál neposunul. Jak v roce 1996, tak v roce 2000 se totiž musel spokojit se druhým místem. Pokaždé ho zastavili jezdci Kamazu. V prvním případě to udělal Viktor Moskovskij, v tom druhém už zmíněný Vladimir Čagin.

V tuto chvíli už Macíkovy myšlenky směřují do budoucna. „Děkujeme všem, kdo byli s námi – v bivaku, doma nebo na trase. My jedeme dál a už teď víme, co chceme příště,“ uzavírá.

Foto: MM Technology