Nástupkyně Hansenové? Anderssonová při premiéře v MS rallyekrosu proháněla elitu
Při prvním podniku MS v rallyekrosu v norském Hellu vzbudila pozornost mimo jiné i Klara Anderssonová. Talentovaná Švédka se hned při svém prvním startu v seriálu zvládla probojovat až do finále, ve kterém obsadila čtvrtou pozici. Pojďme se nyní podívat na profil dvaadvacetileté závodnice, která je považována za největší ženskou naději své disciplíny a má dobře nakročeno k tomu navázat na úspěchy Susann Hansenové.
Rallyekros koloval Klaře v krvi už od narození. V této disciplíně totiž závodili již její rodiče – matka Pia i otec Håkan. Při rallyekrosovém závodě se oba dokonce seznámili. K motorsportu vedli i obě své dcery, kromě Klary ještě také o dva roky starší Magdu. Ta se později rallyekrosu také věnovala a rozhodně ne neúspěšně. Jejím největším úspěchem je titul vicemistryně Evropy z roku 2016 ve třídě Touring Car. Svou kariéru ukončila před sezonou 2019, protože nesehnala dostatek finančních prostředků na pokračování.
Klara začala závodit s motokárou v sedmi letech. Během své kariéry na této scéně vyhrála několik regionálních titulů. Naposledy si s motokárou zazávodila v roce 2013. Poté začala pokukovat po přesunu do rallyekrosu, který ji přitahoval už odmala. Snaha o tento přestup ale nedopadla a Klara kvůli tomu musela skousnout pět let bez závodění.
„Měla jsem jet juniorský rallyekrosový šampionát. Tento seriál ale potom zanikl. My ale kvůli tomu prodali naši motokáru a všechno, takže to nebyla vůbec ideální situace. Najednou jsem neměla s čím jet. Má sestra si navíc tehdy v evropském rallyekrosovém šampionátu vedla velmi dobře. Kvůli všem těmto věcem jsem musela nedobrovolně strávit nějaký čas bez závodění a počkat, až mi bude osmnáct a budu moct řídit své BMW 120. Myslím si ale, že jsem se díky této zkušenosti stala silnější, protože jsem díky tomu chtěla závodit ještě více. Musela jsem si to vybojovat,“ vzpomíná.
Po završení osmnácti let se ale Anderssonová konečně mohla vrátit na závodní tratě. Se svým BMW závodila ve švédském juniorském šampionátu. Své působení zde zakončila v roce 2020 celkovou druhou příčkou. K tomu, aby vybojovala titul, jí navíc chyběl jediný bod. Chuť si ale spravila o rok později, kdy se přesunula do kategorie SM 2150 a získala titul.
Rok 2021 jí nepřinesl pouze celkové prvenství v tomto hodnocení, ale také premiéru na světové scéně. Při závěrečných dvou podnicích ve Spa-Francorchamps a na Nürburgringu. Zabodovala zejména v Belgii, kde skončila čtvrtá. V Německu z toho bylo osmé místo.
Výkony Anderssonové nezůstaly bez povšimnutí u týmu PWR Racing. Tato švédská ekipa posbírala největší úspěchy v seriálu TCR Skandinávie. V roce 2019 se ukázala i ve WTCR. Tam za ní tehdy závodil mimo jiné současný lídr WTCR Mikel Azcona, pro kterého šlo o premiérový rok v šampionátu. Pro rok 2022 se ale tým chtěl pustit do zcela nového dobrodružství. Pod názvem Construction Equipment Dealer Team se totiž rozhodl vstoupit do MS rallyekrosu, které letos přechází na elektrické vozy. A do jezdecké sestavy si kromě zkušeného Niclase Grönholma vybral právě Anderssonovou.
Vlažný začátek, vydařený konec
Po prvních jízdách to při prvním podniku letošní sezony v Hellu nevypadalo, že by Anderssonová byla kandidátkou na postup do pětičlenného finále. Ve startovní listině složené ze skromného počtu osmi účastníků totiž figurovala ve druhé polovině. Zatímco ve volném tréninku zajela osmý čas, v superpole obsadila šestou příčku, v první jízdě skončila šestá a tu druhou vůbec nedokončila poté, co kolidovala v první zatáčce s Reném Münnichem a poškodila si řízení.
Poté ale přišla neděle a ta už v jejím podání byla mnohem lepší. Ve warm-upu z toho sice byl pouze sedmý čas, ve třetí jízdě se ale blýskla čtvrtým místem. V postupovém závodě, který má podle pravidel určovat deset postupujících do semifinále (v Norsku byl tedy vzhledem k osmi účastníkům podniku spíše zbytečný), obsadila třetí pozici ve své rozjížďce.
Pak už se šlo do semifinále. I zde se ale postup Anderssonové zrodil s pořádnou dávkou štěstí. Hned po startu totiž mohla mít důvod k obavám poté, co ještě na cílové rovince kolidovala s Kevinem Hansenem. Tento incident jí ale nakonec paradoxně přišel vhod. Zatímco Anderssonová byla schopna pokračovat, její krajan si poškodil zavěšení a víkend tak pro něj skončil. Anderssonová tak mohla dokončit jízdu na třetí pozici. Ta jí sice sama o sobě ještě postup do finále nezaručovala, jelikož ale byla rychlejší než třetí muž druhé semifinálové rozjížďky Gustav Bergström, urvala vstupenku do rozhodující bitvy právě ona.
Po startu finále bylo znát, že se poučila ze svých předchozích kontaktů a do první zatáčky šla s rozvážnějším přístupem. A to se jí vyplatilo. Její týmový kolega Niclas Grönholm byl totiž při bitvě o první příčku s Olem Christianem Veibym a Timmym Hansenem příliš široký. Spadl tak na úplný chvost a Anderssonová se posunula na čtvrté místo.
Ve zbytku finále pak před sebou sledovala souboj Hansena a Veibyho o druhou pozici. Když dvojice zamířila na povinný joker lap, chvíli stříbrnou příčku převzala, poté se ale opět propadla za ně. Ze svého prvního závodního víkendu mezi elitou si tak odnesla překvapivé čtvrté místo nebo také skalp svého zkušenějšího parťáka Grönholma, vítěze šesti podniků mistrovství světa a třetího muže loňské sezony.
„Bylo to náročné, emotivní, ale také velká zábava. Jsem hrdá na rychlost, kterou jsme v neděli ukázali a také na to, že jsem se hned ve svém prvním závodě proti světové rallyekrosové špičce dostala až do finále,“ neskrývala nadšení.
Chci být první
Jestli šlo jenom o jednu vlaštovku, která jaro nedělá nebo se Anderssonová skutečně zařadí mezi elitu mistrovství světa, to ukáže až čas. Sebevědomí ale rodačce z Löberödu nechybí.
„Mým cílem je stát se první mistryní světa v rallyekrosu. Motorsport je vášní mého života a chci ho prozkoumávat tak dlouho, jak jen to půjde. Jednou z věcí, kterou na něm miluji, je, že je to jeden z pár sportů, kde mohou muži a ženy proti sobě soupeřit za stejných podmínek. To znamená, že můžete závodit proti těm nejlepším jezdcům a na pohlaví přitom nezáleží,“ říká.
Připomeňme, že jedinou ženou, která dokázala získat titul v nejvyšších patrech rallyekrosového závodění, je Susann Hansenová. Ta si v roce 1994 s Citroënem AX Sport dojela pro titul třídy 1400 Cup v mistrovství Evropy. Tohoto úspěchu ovšem dosáhla ještě pod dívčím příjmením Bergwallová. Jméno Hansenová začala používat až poté, co se vdala za čtrnáctinásobného mistra Evropy v rallyekrosu Kennetha Hansena. Spolu se nyní podílejí na řízení týmu Hansen Motorsport, za který závodí jejich synové Kevin a Timmy. Druhý jmenovaný se stal v roce 2019 mistrem světa.
Tři triumfy v Lousadě, Tranby a na Esteringu, které Hansenovou v roce 1994 k titulu dovedly, rovněž zůstávají jedinými vítězstvími ženy v elitním rallyekrosovém šampionátu. V roce 2014 si sice v rámci ME dojela pro jedno vítězství v kategorii Touring Car Camilla Antonsenová (Estering) a o dva roky později vystoupala při závodě této kategorie na nejvyšší stupeň také sestra Klary Anderssonové Magda (Mettet), poté, co v roce 2014 vzniklo mistrovství světa, už ale není evropský šampionát považován v této disciplíně za nejvyšší metu.
Je ale třeba dodat, že i když Hansenová je mistryní Evropy, ani jí se nepodařilo tohoto úspěchu dosáhnout v úplně nejprestižnější třídě šampionátu, kterou tehdy byla divize 1. To Klara Anderssonová momentálně v nejvyšší třídě MS závodí…
Už teď je každopádně Anderssonová nejúspěšnější ženou v MS. Před ní se totiž v tomto seriálu ukázaly jen dvě dámy – Ramona Karlssonová a Mandie Augustová. Karlssonová si připsala v letech 2014-2015 celkem šest startů a nejlépe dopadla v roce 2014 v portugalském Montalegre, kde obsadila 12. pozici. Augustová odjela v letech 2020 a 2021 tři závody v Barceloně. Nejlépe dosáhla na dvě 13. příčky.
Foto: CE Dealer Team
Autor
Dušan Bouzek
Motoristický novinář, který se specializuje na české a slovenské okruhové závodění a české jezdce. Intenzivně se věnuje zónovému mistrovství FIA CEZ, seriálům ESET Cup, TCR Eastern Europe i kartingu.
