MotoGP opouští stálice. Aleix Espargaró se po sezoně rozloučí s kariérou

Kariéra Aleixe Espargara v MotoGP míří ke svému konci. Jezdec Aprilie na mimořádné tiskové konferenci před víkendovou Velkou cenou Katalánska oznámil, že se na konci letošního ročníku se šampionátem rozloučí. Stane se tak po 15 sezonách v elitní kategorii.

"Rád bych oznámil, že jakožto stálý jezdec ukončím kariéru. V tomto paddocku jsem strávil nádherných 20 let. Jsem velice hrdý a také spokojený s tím, čeho jsme s Aprilií dosahli. Tvořili jsme historii, což nikdy nebude zapomenuto. Opravdu hodně jsem si to užíval. Dali jsme dohromady skupinu úžasných lidí," potvrdil 34letý závodník něco, o čem se spekulovalo již od loňska.

V MS silničních motocyklů se Espargaró ukázal poprvé v roce 2004 při Velké ceně Valencie. Tehdy nastoupil ve třídě do 125 ccm, ve které se během stejné sezony stal španělským šampionem. Ačkoli se později zařadil mezi elitu MotoGP, jeho výsledky v nižších třídách něčemu takovému nenasvědčovaly. Jak ve stopětadvacítkách, tak ve dvěstěpadesátkách se Španěl pohyboval spíše ve druhé desítce startovního pole a na stupně vítězů se nepodíval nikdy. Když pak před sezonou 2009 opustil prostřední kubaturu jeho tým Campetella, vypadalo to s ním bledě. Věci ale nakonec nabraly úplně jiný spád.

Primárně se sice měl Espargaró v roce 2009 věnovat roli testovacího a vývojového jezdce pro nově vznikající kategorii Moto2, poté ale mohl jako záskok nastoupit do dvou závodů ve třídě do 250 ccm za stáj Balatonring. A této příležitosti skvěle zužitkoval. V Assenu totiž dojel na čtvrté pozici a dosáhl na svůj do té doby nejlepší výsledek ve světovém šampionátu. Následovalo sedmé místo na německém Sachsenringu.

Za necelé dva měsíce už byl díky těmto výkonům jezdcem MotoGP. V Indianapolisu a Misanu mu totiž dal šanci Pramac. Stáj tehdy potřebovala náhradu za Miku Kallia, který u továrního týmu Ducati zaskakoval za nemocného Caseyho Stonera. Espargaró při svých dvou startech nejenom bodoval, ale také porazil stálého jezdce Pramacu Niccola Canepu. To italskou stáj přimělo nejen k tomu, aby po Espargarovi znovu sáhla v posledních dvou závodech, ve kterých pro změnu potřebovala nahradit zraněného Canepu, ale také k tomu, aby Španěla angažovala na rok 2010.

Během své první kompletní sezony v nejvyšší kategorii sice Espargaró měl navrch před kolegou Kalliem a celkově skončil čtrnáctý, Pramac ale na další ročník angažoval zkušenosti v podobě Lorise Capirossiho a Randyho de Punieta. Pro Espargara to znamenalo sestup do Moto2 s týmem Pons. Celkově sice skončil až dvanáctý, díky třetímu místu v Barceloně se ale poprvé dostal na pódium a stáj Aspar, která tehdy vstupovala do MotoGP, se mu rozhodla dát druhou šanci. Pro rok 2012 byl tedy Espargaró zpět mezi elitou.

Jak v sezoně 2012, tak v sezoně 2013 se stal rodák z Granollers vítězem hodnocení pro jezdce klasifikace CRT. Často navíc dojížděl v nejlepší desítce a zatímco ročník 2012 mu přinesl celkovou 12. příčku, o rok později bral 11. místo. Ještě suverénnější byla jeho cesta za titulem v klasifikaci Open během sezony 2014. Tehdy už závodil na motocyklu Yamaha stáje Forward. V absolutním pořadí vybojoval sedmé místo a nejvíce zazářil druhým místem při deštivém závodě na MotorLandu Aragón. Tyto výkony mu pro další dva roky zajistily tovární sedačku u Suzuki, která se do šampionátu vracela.

Během dvou let na modrém motocyklu sice Aleix zažil světlé momenty jako například zisk pole position v Barceloně 2015, na další stupně vítězů ale nedosáhl a v obou letech skončil na celkové 11. pozici. Jeho výsledky působily neuspokojivě zejména ve druhém zmíněném roce, kdy jeho týmový kolega Maverick Viňales skončil celkově čtvrtý a na Silverstone dokonce vyhrál závod. Tím Espargarovo angažmá u Suzuki skončilo a od roku 2017 se číslo 41 stěhovalo k Aprilii.

Úvodní čtyři roky španělsko-italské spolupráce neprobíhaly vůbec hladce. Celkově se Espargaró umístil vždy až ve druhé desítce a po sezoně 2019 dokonce zvažoval konec kariéry. Nakonec se ale rozhodl pokračovat a dobře udělal.

V roce 2021 vybojoval na Silverstone po sedmiletém čekání své další pódiové umístění, když dojel do cíle jako třetí. Tento výsledek znamenal rovněž první stupně vítězů pro Aprilii v MotoGP. Vrchol pak přišel  sezoně 2022. V Argentině Espargaró vybojoval premiérové vítězství nejenom pro značku, ale také pro sebe. Hodně dlouho se byl schopen držet v boji o mistrovskou korunu a nakonec obsadil celkové čtvrté místo. Loni sice skončil v šampionátu šestý, na Silverstone a v Barceloně ovšem přidal další dva triumfy.

V letošním ročníku se nachází po prvních pěti víkendech na osmé pozici, přičemž umístění mezi nejlepšími třemi mu stále uniká. Na rozdíl od předchozích let má před ním výkonnostně navrch týmový kolega Maverick Viňales. "Top Gun", jak se mu přezdívá, mimo jiné vyhrál Velkou cenu USA v Austinu. Tam triumfoval také při sprintu, který mu patřil i v Algarve. Průběžně je pátý a má o 30 bodů více než Espargaró.

Šance pro Bastianiniho a spol.

Kdo se u Aprilie stane nástupcem Aleixe Espargara, není v tuto chvíli zřejmé. Bez podepsané smlouvy na další rok se totiž v tuto chvíli nachází většina startovního pole. V souvislosti s Aprilií je ovšem často spojován Enea Bastianini. Týmový kolega Francesca Bagnaiy u továrního týmu Ducati sice letos ukazuje výrazný vzestup formy ve srovnání s loňskem a celkově mu patří čtvrté místo, na jeho sedačku si ale brousí zuby jezdec Pramacu Jorge Martín se šestinásobným šampionem Marcem Márquezem. Zatímco Martín momentálně vede šampionát, Márquezovi patří třetí pozice.

V tuto chvíli není ani stoprocentně jisté, zdali u Aprilie zůstane Maverick Viňales. Některé spekulace totiž říkají, že měl obdržet lukrativní nabídku od trápící se Hondy.

Foto: MotoGP

 

Autor

Dušan Bouzek

Motoristický novinář, který se specializuje na české a slovenské okruhové závodění a české jezdce. Intenzivně se věnuje zónovému mistrovství FIA CEZ, seriálům ESET Cup, TCR Eastern Europe i kartingu.